V chladném počasí kolem 15°C a níž je tahle vůně hezká. Svěží grep, promísený s maté a zelenými lístky do lehce sladké, energií velmi nabíjející směsi. Nejpěknější je střed trvání, kdy k tomu všemu přijde ještě lehký saponátový závan (to nemyslím nijak hanlivě!) s jemně nahořklým vetiverovým podkresem. Vyšší a zejména tropické teploty vůni na mé kůži ale úplně nesvědčí, to vykoukne synteticky opocený ocásek. Tudíž bych ji mohla nosit na ven od podzimu do brzkého jara. Na suché a studené kůži vydrží tak 6 hodin, ke konci už je poměrně komorní.
Sladké maté, zemitá zeleň. Mezi dvěma stromy. Jedním jemně, sladce kvetoucím a jedním jehličnatým. Stojím mezi nimi a z každé strany jde malinko jiný tón této vůně.
Stromy prý mezi sebou komunikují prostřednictvím kořenů a slabší dokáže živit silnějšího. Tady sukovitými kořeny vystupujícími z půdy pokryté jehličím jako žilnaté prsty starého člověka proudí citrusově hořká míza. A druhý strom vděčně odpovídá sladkou pryskyřicí. Snad přežijí oba...
Maté, neuveriteľne silné, trochu sladké maté, také, ako nám raz kamarát spravil po ceste do Južnej Ameriky. Nikdy predtým ani potom som už podobné nepila. Vetiver pridáva suchú zadymenú zeleň a grep malú trošku trpkosti. Krásna vôňa, nositeľná aj sama o sebe.
Spolu so Sleeping on the Roof
Čo urobí zosvetlenie so stmavením? Vyšachujú sa navzájom. A tu to tak funguje tiež. Na začiatku príjemný konvalinkovo-grepový úvod, potom jemná suchá zeleň. Nič viac. Drží len úplne tesne pri koži, skoro neznateľne.
Ten pocit...
A já pořád přemýšlela, jak ho popsat, že ta slova už znám, slyšela jsem je, vím to...
Pak jsem si vzpomněla.
... co mě to bolí
přece by nemělo
to někde v polích
srdce mi umřelo...
To byl ten zvláštní pocit. To cosi, co se odehrálo mezi dvěma stromy. Něco se stalo, něco se rozbilo, proto ta hořkosladkost na podloží, které připomíná lesní hrabanku, ale podíváš-li se blíž, nejsou to usychající jehličky ze smrků, je to čaj, zase ten čaj, čaj a čaj //ten má Floraiku očividně rádo - pardon, uvažuji o té značce v neutru//, čaj černohnědý a silný, chtělo by to špetku něhy, ale ne, o to tu nejde, tady tak jedině sladko a bolno //ale ne dolce a milo//.
V chladném počasí kolem 15°C a níž je tahle vůně hezká. Svěží grep, promísený s maté a zelenými lístky do lehce sladké, energií velmi nabíjející směsi. Nejpěknější je střed trvání, kdy k tomu všemu přijde ještě lehký saponátový závan (to nemyslím nijak hanlivě!) s jemně nahořklým vetiverovým podkresem. Vyšší a zejména tropické teploty vůni na mé kůži ale úplně nesvědčí, to vykoukne synteticky opocený ocásek. Tudíž bych ji mohla nosit na ven od podzimu do brzkého jara. Na suché a studené kůži vydrží tak 6 hodin, ke konci už je poměrně komorní.
Sladké maté, zemitá zeleň. Mezi dvěma stromy. Jedním jemně, sladce kvetoucím a jedním jehličnatým. Stojím mezi nimi a z každé strany jde malinko jiný tón této vůně.
Stromy prý mezi sebou komunikují prostřednictvím kořenů a slabší dokáže živit silnějšího. Tady sukovitými kořeny vystupujícími z půdy pokryté jehličím jako žilnaté prsty starého člověka proudí citrusově hořká míza. A druhý strom vděčně odpovídá sladkou pryskyřicí. Snad přežijí oba...
Maté, neuveriteľne silné, trochu sladké maté, také, ako nám raz kamarát spravil po ceste do Južnej Ameriky. Nikdy predtým ani potom som už podobné nepila. Vetiver pridáva suchú zadymenú zeleň a grep malú trošku trpkosti. Krásna vôňa, nositeľná aj sama o sebe.
Spolu so Sleeping on the Roof
Čo urobí zosvetlenie so stmavením? Vyšachujú sa navzájom. A tu to tak funguje tiež. Na začiatku príjemný konvalinkovo-grepový úvod, potom jemná suchá zeleň. Nič viac. Drží len úplne tesne pri koži, skoro neznateľne.
Ten pocit...
A já pořád přemýšlela, jak ho popsat, že ta slova už znám, slyšela jsem je, vím to...
Pak jsem si vzpomněla.
... co mě to bolí
přece by nemělo
to někde v polích
srdce mi umřelo...
To byl ten zvláštní pocit. To cosi, co se odehrálo mezi dvěma stromy. Něco se stalo, něco se rozbilo, proto ta hořkosladkost na podloží, které připomíná lesní hrabanku, ale podíváš-li se blíž, nejsou to usychající jehličky ze smrků, je to čaj, zase ten čaj, čaj a čaj //ten má Floraiku očividně rádo - pardon, uvažuji o té značce v neutru//, čaj černohnědý a silný, chtělo by to špetku něhy, ale ne, o to tu nejde, tady tak jedině sladko a bolno //ale ne dolce a milo//.
//Autorkou textu o srdci je Radůza.//