Klasická chyprovka z kategorie "velmi přátelských" - květinové plátky rozprostřené na oroseném zeleném mechu, něco zelených lodyh, trocha mokrého dřeva a nasládlé kůže (v některých momentech snad i s nějakým "živočichem"). Všeho je tak akorát, navíc po rozvonění vše dokonale uhladil sladce kouřový jemný vetiver, později doplněný ještě navýšenou porcí kůže. Velmi noblesní a zároveň velmi jemná kožená chyprovka......i když podle názvu bych očekávala spíš nějakého nemytého loupežníka s mravy, ze kterých by se Guth-Jarkovský otáčel v hrobě.
- vůně začíná jak pro milovníky vůně Chanel Cristale a No. 19...
...jenže ve chvíli se přidá naoříškovělý vetiver zastrouhnutý velmi měkoučkou lesklo matnou černou kůží.
Ovšem výše zmiňované Chanely jsou takové relativně strohé, jasné svou podstatou.
Jenže my tu máme nositelku, která není pokaždé vzorněnka, která nenosí jen kostýmy nebo bílé košile a černé kalhoty.
Máme tady ženskou, která má drive, má ráda všechny dobré věci a umí si je užít a
umí si říct´o to, co chce a
umí říct´i to, co ji prostě
sere.
Jo a taky kouří, a měla milence, i když byla vdaná(no, proč asi...),
a stejně je pořád malou holčičkou,
jež čeká na svého prince na bílém koni, který uvidí všechny její kvality...
...jenže, jak mi dnes, shodou okolností, řekla moje kolegyně, jakoby na těch koních jezdili jen samí hajzlové...
Takže ta holka musí bejt i, chca nechca,
držák.
A až konečně narazí na toho pravýho, tak pak si může dovolitonen luxus -
býti křehkou...
Sofistikovaná verze Cabochard Gres, resp. Casbah s podprahovou živočišností.
...koukám, že Robert Piguet si s vůněmi hraje, různě mezi sebou kombinuje podstaty svých jednotlivých děl tak, aby každá dáma si vybrala tu, která jí momentálně vystihuje, vyhovuje...
Původní verzi, jíž doprovázela pověst parfému pro lesby, sice neznám, ale i tak musím uznat, že ta současná je docela specifický zastupce kožené chypre. Úvodní závan hořkého zeleného galbana s neroli příjemně osvěží, zatímco ylang, který následuje hned po té, příjemně zahřeje.
Zádrhel nastává až s kombinací zeleného jasmínu, živočišných tónů cibetky a mýdlové a zároveň lehce olejovité růže. V tu chvíli se nějak nemůžu ubránit představě upoceného týpka v kožené bundě, co se to snaží přerazit s pomocí dávky Chanelu No. 5 a zrovna se jí polil.
Tuberóza se tu narozdíl od Fracase před ním strachy krčí za barem. Teprve po jeho odchodu a s nástupem chladivých, sametově zelených tónů chypre s trochou bílého pižma se odváží na chvíli vykouknout a vykouzlí vřelý meruňkový úsměv. No když uvážím, že už tahle interpretace s fracasovskou intenzitou a výdrží je pro mě na pomezí unisexu, musím vyseknout poklonu každé ženě, jaká kdy nosila vintage verzi. Na tohle bych teda odvahu neměla.
Klasická chyprovka z kategorie "velmi přátelských" - květinové plátky rozprostřené na oroseném zeleném mechu, něco zelených lodyh, trocha mokrého dřeva a nasládlé kůže (v některých momentech snad i s nějakým "živočichem"). Všeho je tak akorát, navíc po rozvonění vše dokonale uhladil sladce kouřový jemný vetiver, později doplněný ještě navýšenou porcí kůže. Velmi noblesní a zároveň velmi jemná kožená chyprovka......i když podle názvu bych očekávala spíš nějakého nemytého loupežníka s mravy, ze kterých by se Guth-Jarkovský otáčel v hrobě.
- vůně začíná jak pro milovníky vůně Chanel Cristale a No. 19...
...jenže ve chvíli se přidá naoříškovělý vetiver zastrouhnutý velmi měkoučkou lesklo matnou černou kůží.
Ovšem výše zmiňované Chanely jsou takové relativně strohé, jasné svou podstatou.
Jenže my tu máme nositelku, která není pokaždé vzorněnka, která nenosí jen kostýmy nebo bílé košile a černé kalhoty.
Máme tady ženskou, která má drive, má ráda všechny dobré věci a umí si je užít a
umí si říct´o to, co chce a
umí říct´i to, co ji prostě
sere.
Jo a taky kouří, a měla milence, i když byla vdaná(no, proč asi...),
a stejně je pořád malou holčičkou,
jež čeká na svého prince na bílém koni, který uvidí všechny její kvality...
...jenže, jak mi dnes, shodou okolností, řekla moje kolegyně, jakoby na těch koních jezdili jen samí hajzlové...
Takže ta holka musí bejt i, chca nechca,
držák.
A až konečně narazí na toho pravýho, tak pak si může dovolitonen luxus -
býti křehkou...
Sofistikovaná verze Cabochard Gres, resp. Casbah s podprahovou živočišností.
...koukám, že Robert Piguet si s vůněmi hraje, různě mezi sebou kombinuje podstaty svých jednotlivých děl tak, aby každá dáma si vybrala tu, která jí momentálně vystihuje, vyhovuje...
Původní verzi, jíž doprovázela pověst parfému pro lesby, sice neznám, ale i tak musím uznat, že ta současná je docela specifický zastupce kožené chypre. Úvodní závan hořkého zeleného galbana s neroli příjemně osvěží, zatímco ylang, který následuje hned po té, příjemně zahřeje.
Zádrhel nastává až s kombinací zeleného jasmínu, živočišných tónů cibetky a mýdlové a zároveň lehce olejovité růže. V tu chvíli se nějak nemůžu ubránit představě upoceného týpka v kožené bundě, co se to snaží přerazit s pomocí dávky Chanelu No. 5 a zrovna se jí polil.
Tuberóza se tu narozdíl od Fracase před ním strachy krčí za barem. Teprve po jeho odchodu a s nástupem chladivých, sametově zelených tónů chypre s trochou bílého pižma se odváží na chvíli vykouknout a vykouzlí vřelý meruňkový úsměv. No když uvážím, že už tahle interpretace s fracasovskou intenzitou a výdrží je pro mě na pomezí unisexu, musím vyseknout poklonu každé ženě, jaká kdy nosila vintage verzi. Na tohle bych teda odvahu neměla.