Suché kořeněné kadidlo s rozemnutým na troud vysušeným jedlovým jehličím, ale je to celé nasládle studené, postupně přecházející až do ledově pižmového kadidla. V dojezdu pak ještě sušená šalvěj v množství větším než malém. Solidní inzenzita i výdrž. Pro mě nejlepší vůně od Morph.
Korenia, niečo zelenobylinkové, čo som váhala, či by mohol byť zázvor, alebo nie a myslím že nie. Skôr niečo tým smerom, ale zelené. Povedala by som že petržlenová vňať. Ani šampaňské, ani kadidlo sa na mne bohužiaľ nekoná.
Tak kadidlo tam rozhodně je. Není ani zapálené, ani nedoutná. Je takové šedo nazelenalé, protože kromě něj a pačuli cítím nějaké zelené aromatické byliny, něco jako konopí. A zprvu jsem myslela, že i vetiver, ale asi spíš ne.
S vůní je spojen příběh jistého Patrika, jemuž v dětství zemřel otec. Jeho matka ho opustila a vrátila se zpět do svého rodného města Axum v Etiopii a chlapce tak vychoval jeho dědeček. Když dospěl, získal vysněnou práci u renomovaného výrobce šampaňského, jehož vůni si tak zamiloval, že se jím i voněl. Jednoho dne pak v Paříži hledal dárek pro svou milovanou Marianne a najednou zacítil známou vůni. Byla to vůně etiopského kadidla, které prodávala jedna starší žena. Patrik se s krajankou zapovídal. No a asi si domyslíte, že nakonec zjistil, že prodavačka kadidla není nikdo jiný než jeho matka.
Vůně se tedy snaží zachytit objetí šampaňského a kadidla a daří se jí to velmi dobře. Kadidlo je samo o sobě mramorové, kořeněné drceným černým pepřem. Zahřívá ho až příjemně živočišný kmín s hřebíčkem a kašmírovým dřevem. Hloubku přináší i zemité tóny pačuli. Ale je to právě šampaňské, které kadidlu dodává jiskřivou svěžest, že nepůsobí vůbec těžkopádně. Základ je pryskyřičnatě ambrový, oslazený vanilkou a jemným bílým pižmem. Bohužel mám s touhle orientálkou podobný problém jako s Fate Woman. Nedělá kolem mě ten potřebný obláček, i když jinak drží celkem slušně.
Suché kořeněné kadidlo s rozemnutým na troud vysušeným jedlovým jehličím, ale je to celé nasládle studené, postupně přecházející až do ledově pižmového kadidla. V dojezdu pak ještě sušená šalvěj v množství větším než malém. Solidní inzenzita i výdrž. Pro mě nejlepší vůně od Morph.
Korenia, niečo zelenobylinkové, čo som váhala, či by mohol byť zázvor, alebo nie a myslím že nie. Skôr niečo tým smerom, ale zelené. Povedala by som že petržlenová vňať. Ani šampaňské, ani kadidlo sa na mne bohužiaľ nekoná.
Tak kadidlo tam rozhodně je. Není ani zapálené, ani nedoutná. Je takové šedo nazelenalé, protože kromě něj a pačuli cítím nějaké zelené aromatické byliny, něco jako konopí. A zprvu jsem myslela, že i vetiver, ale asi spíš ne.
S vůní je spojen příběh jistého Patrika, jemuž v dětství zemřel otec. Jeho matka ho opustila a vrátila se zpět do svého rodného města Axum v Etiopii a chlapce tak vychoval jeho dědeček. Když dospěl, získal vysněnou práci u renomovaného výrobce šampaňského, jehož vůni si tak zamiloval, že se jím i voněl. Jednoho dne pak v Paříži hledal dárek pro svou milovanou Marianne a najednou zacítil známou vůni. Byla to vůně etiopského kadidla, které prodávala jedna starší žena. Patrik se s krajankou zapovídal. No a asi si domyslíte, že nakonec zjistil, že prodavačka kadidla není nikdo jiný než jeho matka.
Vůně se tedy snaží zachytit objetí šampaňského a kadidla a daří se jí to velmi dobře. Kadidlo je samo o sobě mramorové, kořeněné drceným černým pepřem. Zahřívá ho až příjemně živočišný kmín s hřebíčkem a kašmírovým dřevem. Hloubku přináší i zemité tóny pačuli. Ale je to právě šampaňské, které kadidlu dodává jiskřivou svěžest, že nepůsobí vůbec těžkopádně. Základ je pryskyřičnatě ambrový, oslazený vanilkou a jemným bílým pižmem. Bohužel mám s touhle orientálkou podobný problém jako s Fate Woman. Nedělá kolem mě ten potřebný obláček, i když jinak drží celkem slušně.