Je zprvu svěží růžičkou, která se ale záhy změní v růži voskově medovou a zelenkavě mýdlovou a začne pozvolna zarůstat břečťanem. Než pod jeho listy a mechovým polštářem zmizí docela, stihne se ještě proměnit v rybízově ovocnou. Černý rybíz moc nemusím, jelikož mívá dost často tendenci sklouzávat do bonparové až sirupové polohy. Tady se naštěstí drží ve své přirozené podobě. Poslední připomínkou její kořenité přítomnosti je vůně tonkově nasládlého santalu v základu.
ovocně-medovou růžičku obrůstají hořké listy v pudrovo-mechovém oparu, klouzavém díky tmavému vodovému santalu... tohle vše vnímané jako jeden malý bezezvučný výbuch vůně, mikroskopické částečky rozlétnuté v prostoru... rybízovo-růžová složka pak hutní a sládne, růže krémovatí, objevuje se tonka jako čerstvě vyloupnutý lískový ořech s přídechem zeleně z lístků a lehkou zemitostí, střídaná červeno-ovocnou zeleností, kterou bych nazvala rybízovým mechem... ano ano, Miru, krásná a nepitomá, jako panenská příroda, trochu nebezpečná, zdánlivě tajemně nehybná, ale přitom to v ní kmitá neviditelným Brownovým pohybem, neustálé napětí života...
..Fleur , kde jsi.?!...
Tahle růže by se Ti mohla líbit...
...není melancholická.
Teda na první dobrou určitě ne. Ale přestože působí kladně, vnímám podprahově velmi umně vetknutou nostalgii...
Jinak je tohle růže plná,
hedvábně tlumená, tlumeně šťavnatá, vláčně mohérová,
delikátně naovocnělá
(ano, i rybíz se umí schovávat a být mazlivý a něžný, a líbezný a křehce lahodný, když může dýchat současně s růží...),
tonkou krocená do hladké lahodnosti,
santalem uzemněná, nikoliv však santalová.
Jasná, jako by světlo do tmy, ale zároveň skrývající třináctou komnatu...
Krásná
(nepitomá, snadno a příjemně nositelná)
Základ vůně je pak téměř bez růží, pouze růžový nádech vznášející se nad nočním lesním mechem
Je zprvu svěží růžičkou, která se ale záhy změní v růži voskově medovou a zelenkavě mýdlovou a začne pozvolna zarůstat břečťanem. Než pod jeho listy a mechovým polštářem zmizí docela, stihne se ještě proměnit v rybízově ovocnou. Černý rybíz moc nemusím, jelikož mívá dost často tendenci sklouzávat do bonparové až sirupové polohy. Tady se naštěstí drží ve své přirozené podobě. Poslední připomínkou její kořenité přítomnosti je vůně tonkově nasládlého santalu v základu.
Příjemný unisex. Svěží, jemně mýdlová růže ovinutá zeleným břečťanem a okyselená šťávou z černého rybízu přechází na sametové santalové dřevo oslazené tonkovými boby. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 4 hodiny.
ovocně-medovou růžičku obrůstají hořké listy v pudrovo-mechovém oparu, klouzavém díky tmavému vodovému santalu... tohle vše vnímané jako jeden malý bezezvučný výbuch vůně, mikroskopické částečky rozlétnuté v prostoru... rybízovo-růžová složka pak hutní a sládne, růže krémovatí, objevuje se tonka jako čerstvě vyloupnutý lískový ořech s přídechem zeleně z lístků a lehkou zemitostí, střídaná červeno-ovocnou zeleností, kterou bych nazvala rybízovým mechem... ano ano, Miru, krásná a nepitomá, jako panenská příroda, trochu nebezpečná, zdánlivě tajemně nehybná, ale přitom to v ní kmitá neviditelným Brownovým pohybem, neustálé napětí života...
..Fleur , kde jsi.?!...
Tahle růže by se Ti mohla líbit...
...není melancholická.
Teda na první dobrou určitě ne. Ale přestože působí kladně, vnímám podprahově velmi umně vetknutou nostalgii...
Jinak je tohle růže plná,
hedvábně tlumená, tlumeně šťavnatá, vláčně mohérová,
delikátně naovocnělá
(ano, i rybíz se umí schovávat a být mazlivý a něžný, a líbezný a křehce lahodný, když může dýchat současně s růží...),
tonkou krocená do hladké lahodnosti,
santalem uzemněná, nikoliv však santalová.
Jasná, jako by světlo do tmy, ale zároveň skrývající třináctou komnatu...
Krásná
(nepitomá, snadno a příjemně nositelná)
Základ vůně je pak téměř bez růží, pouze růžový nádech vznášející se nad nočním lesním mechem