Andělika lékařská, angelica archangelica, archandělská bylina, zakořeněná na Islandu, v Grónsku, na dalekém severu, podívejte se na ni, vidíte ten pevný, houževnatý, neohebný stonek, z něhož skaldi uměli vyrobit malý dechový nástroj, na nějž hráli na počest boha Bragiho, syna Ódinova...?
Na severu tradice předků neumírají tak rychle jako jinde na světě, Seveřané jsou pevně spojeni s nornou Urd, zastupující minulost, i dnes, kdy křesťané slavící Květnou neděli místo palmových ratolestí stejně jako ve středověku berou do rukou anděliku, jejíž lístky později spálí na popelec a uschovají pro Popeleční středu roku příštího; vždyť v andělice je ukryt - jak říkají Francouzi - Saint-Esprit, svatý Duch.
V Angélique Noire je zachycena a zkoncentrována vůně všech částí anděliky, kořenů, stonků, semen i květů, semena zůstávají anýzově aromatická, stonky jsou podle starých receptů naloženy v tmavém lesním medu, květy voní mámivě, naovocněle sladce, s nimi i proti nim stojí delikátní tón světlých čokoládových lanýžů.
Hovořila-li Daniela Andrier o zpodobnění rivality mezi černou a bílou labutí, snad mohu já vidět střet severské mytologie s francouzskou jemností. A nelze nevzpomenout, jak to dopadlo, když Vikingové obléhali Paříž. Špatně to dopadlo. Tedy pro Západofranskou říši. A protože historie se opakuje, tak i zde si divoká andělika podmaňuje lehce bezbrannou gurmánskou sladkost.
Andělika černá (Archangelica nigra) je bylina z čeledi miříkovitých. Je zajímavá hlavně svou vůní. Listy a lodyha voní travinně nahořkle, s mírným ovocným nádechem. Drobné květy voní sladce a připomínají mléčnou čokoládu. Pokud je čicháme zblízka více než 10 minut, dočkáme se příjemných vanilkových, lehce pryskyřičných tónů, kořeněných a připomínajících vánoční pečivo (perníčky, anýzové sušenky, čokoládové sušenky s vanilkovým krémem). Pokud stojíme dále od květů, vůně je vzdušná a velmi příjemná, i přes lehkou vanilkovou omamnost. Bylinu najdeme pouze ve Francii, v zahrádce Jeana-Paula Guerlaina. Pozor - čichání květů vyvolává chuť na sladkosti!
Tak tahle vůně mě zklamala. Nečekaně, hluboce, nezvratně. Čekala jsem anděliku v podobě, kterou znám z AA Angélique Lilas (takovou zeleně pleveloidní). A ono ne - ona je to božská vůně anděliky s vanilkou a mléčnou švýcarskou čokoládičkou. Není nijak přeslazená, není nijak zelená....je prostě dokonalá. A drží...
Vůně kouzelného lesa a světa víl ... pro mě je Angelique Noire pohádkou. Hořkosladké mámení čarující s tóny dřev, bílé čokolády, máslové hrušky a jasmínu. Magický koktejl fantazie.
Turin by se mnou sice nesouhlasil, ale mně se bergamotově svěží a zároveň hořkozelený začátek téhle vůně, smíchaný s pikantně nasládlým růžovým pepřem, medově máslovou hruškou a ovocným jasmínem vyloženě líbí. A jak je pro mne normálně kmín v kombinaci s vanilkou v původním Hypnoticu vražedný, tady vytváří jen lehkou a příjemnou kořenitou špičku, zatímco samotná vanilka dostane v drydownu čokoládový podtón, prolne se s vůní anděliky a tímto spojením vznikne zajímavý krémový likér s bylinným nádechem.
Nejlepší drydown vůbec! Zpočátku divná hořkozelená, ale potom je z toho suchá prachová vůně guerlainovské vanilky, čokolády a jen dokreslená náznaky té hořkosti.
Vůně odjinud, z jiných krajů, z jiných dob.
Andělika lékařská, angelica archangelica, archandělská bylina, zakořeněná na Islandu, v Grónsku, na dalekém severu, podívejte se na ni, vidíte ten pevný, houževnatý, neohebný stonek, z něhož skaldi uměli vyrobit malý dechový nástroj, na nějž hráli na počest boha Bragiho, syna Ódinova...?
Na severu tradice předků neumírají tak rychle jako jinde na světě, Seveřané jsou pevně spojeni s nornou Urd, zastupující minulost, i dnes, kdy křesťané slavící Květnou neděli místo palmových ratolestí stejně jako ve středověku berou do rukou anděliku, jejíž lístky později spálí na popelec a uschovají pro Popeleční středu roku příštího; vždyť v andělice je ukryt - jak říkají Francouzi - Saint-Esprit, svatý Duch.
V Angélique Noire je zachycena a zkoncentrována vůně všech částí anděliky, kořenů, stonků, semen i květů, semena zůstávají anýzově aromatická, stonky jsou podle starých receptů naloženy v tmavém lesním medu, květy voní mámivě, naovocněle sladce, s nimi i proti nim stojí delikátní tón světlých čokoládových lanýžů.
Hovořila-li Daniela Andrier o zpodobnění rivality mezi černou a bílou labutí, snad mohu já vidět střet severské mytologie s francouzskou jemností. A nelze nevzpomenout, jak to dopadlo, když Vikingové obléhali Paříž. Špatně to dopadlo. Tedy pro Západofranskou říši. A protože historie se opakuje, tak i zde si divoká andělika podmaňuje lehce bezbrannou gurmánskou sladkost.
A všechno je, jak má být.
Andělika černá (Archangelica nigra) je bylina z čeledi miříkovitých. Je zajímavá hlavně svou vůní. Listy a lodyha voní travinně nahořkle, s mírným ovocným nádechem. Drobné květy voní sladce a připomínají mléčnou čokoládu. Pokud je čicháme zblízka více než 10 minut, dočkáme se příjemných vanilkových, lehce pryskyřičných tónů, kořeněných a připomínajících vánoční pečivo (perníčky, anýzové sušenky, čokoládové sušenky s vanilkovým krémem). Pokud stojíme dále od květů, vůně je vzdušná a velmi příjemná, i přes lehkou vanilkovou omamnost. Bylinu najdeme pouze ve Francii, v zahrádce Jeana-Paula Guerlaina. Pozor - čichání květů vyvolává chuť na sladkosti!
Tak tahle vůně mě zklamala. Nečekaně, hluboce, nezvratně. Čekala jsem anděliku v podobě, kterou znám z AA Angélique Lilas (takovou zeleně pleveloidní). A ono ne - ona je to božská vůně anděliky s vanilkou a mléčnou švýcarskou čokoládičkou. Není nijak přeslazená, není nijak zelená....je prostě dokonalá. A drží...
Vůně kouzelného lesa a světa víl ... pro mě je Angelique Noire pohádkou. Hořkosladké mámení čarující s tóny dřev, bílé čokolády, máslové hrušky a jasmínu. Magický koktejl fantazie.
Turin by se mnou sice nesouhlasil, ale mně se bergamotově svěží a zároveň hořkozelený začátek téhle vůně, smíchaný s pikantně nasládlým růžovým pepřem, medově máslovou hruškou a ovocným jasmínem vyloženě líbí. A jak je pro mne normálně kmín v kombinaci s vanilkou v původním Hypnoticu vražedný, tady vytváří jen lehkou a příjemnou kořenitou špičku, zatímco samotná vanilka dostane v drydownu čokoládový podtón, prolne se s vůní anděliky a tímto spojením vznikne zajímavý krémový likér s bylinným nádechem.
Sladké, jedlé, niečo ako toffifee s vanilkou a likérom...neskôr už len vanilka a likér...
Nejlepší drydown vůbec! Zpočátku divná hořkozelená, ale potom je z toho suchá prachová vůně guerlainovské vanilky, čokolády a jen dokreslená náznaky té hořkosti.