Je to pocta hřejivé ambře od italského "nosa" Enrico Buccella - ambrová kořeněná orientální vůně, která by podle složení měla vonět jako moučník, ale mě spíš připomíná dřevo na pláži prohřáté sluncem a vůni citronové kůry.
Už od první chvíle je jasné, že tohle je ambrová vůně, jak se patří. Kratičký úvod je ve znamení citronové kůry čerstvě nastrouhané do zákusku opilého dobrým rumem. Dále se palčivá citrónová kůra a nahořklý bergamot spolu s živočišnou sladko-slanou ambrou postupně uhladí. Vykoukne i ambra s ovocným nádechem, práškové kakao a na troud uschlý vanilkový lusk. Jsem si jistá, že živočišnost vůně mají na svědomí kousky skořice, které sekundují slanosti ambry.
Óda na královnu ambru. Ucházejí se o ni tři králové z Orientu a s hlubokou úklonou předkádají své cenné dary - suché kakaové boby, jemně umleté na prach, usušenou kůru stromu skořicovníku a lahodně vonící tobolky vanilovníku. Královna blahosklonně děkuje pokynutím hlavy, tyto dary, a nakonec i jejich pohledné dárce, může u dvora docela dobře potřebovat.
…kakao – suché teplé, vanilka, skořice – vše tlumené, hladké, jednolité, podmalováno výrazně ale ne rušivě ambrou,
hřejivé, skoro s koženým nádechem,
hustě tiše hebké…
…horký plamen svíčky a v tom skoro pálený bergamot s kakaem a špetkou ambry“…
(= když co nejblíže přistrčíte nos k plamenu právě hořící svíčky,
cítíte vůni horka smíchanou z taveným voskem,
pokud je včelí/přírodní – tím lépe,
a k tomu přisypete kakaový pudr, suchý ale čerstvý bergamot a přidáte ambru,
díky níž má vůně zastřeně jemný kožený nádech a v gurmánštině schované jemné živočišno…
– máte
ALAMBAR)
dodatek
…Musc Ravageur je jakoby podobný Alambaru, ale je tam vypíchnutá a vanilkou prohlazená a proslazená skořice, čili nejde říct, která je hezčí(nebo možná jde), každá je hezká, ale jinak. Mně to přijde jak jin a jang – prostě jedna není a není to komplet…
19/08/10
Nejprachovější z prachových s lehkou gurmánskou stopou, ambra je tu prostě hlavním hráčem. Nastupuje hned po bergamotovém úvodu, nejprve je smíchaná s jemným kakaovým popraškem, přes ten se však rychle převalí sladká skořice...A zase ji tu máme, ambra v celé svojí prachové kráse. Po nějaké době ji ještě načas obalí krémová vanilka, sice trochu hutnější, přesto na mě působí jen jako dokreslující prvek. V závěru už ambra nedává šanci nikomu a užívá si zaslouženou pozornost, stává se lehce kouřovou a sálá z ní moc příjemné teplo.
Skořice a další štiplavé koření (podle mě je tam toho víc než uvádí složení) se sladkým kakaem a trochou vanilky na hutném ambrovém základě. Díky koření není vůně přeslazená, díky kakau není překořeněná. Skořice je tu ve své své surovější (v dobrém slova smyslu) podobě, prostě „nebuchtová“ verze, a je zakomponovaná do vůně, nehraje prim.
Je to pocta hřejivé ambře od italského "nosa" Enrico Buccella - ambrová kořeněná orientální vůně, která by podle složení měla vonět jako moučník, ale mě spíš připomíná dřevo na pláži prohřáté sluncem a vůni citronové kůry.
Už od první chvíle je jasné, že tohle je ambrová vůně, jak se patří. Kratičký úvod je ve znamení citronové kůry čerstvě nastrouhané do zákusku opilého dobrým rumem. Dále se palčivá citrónová kůra a nahořklý bergamot spolu s živočišnou sladko-slanou ambrou postupně uhladí. Vykoukne i ambra s ovocným nádechem, práškové kakao a na troud uschlý vanilkový lusk. Jsem si jistá, že živočišnost vůně mají na svědomí kousky skořice, které sekundují slanosti ambry.
Výdrž úžasná.
Óda na královnu ambru. Ucházejí se o ni tři králové z Orientu a s hlubokou úklonou předkádají své cenné dary - suché kakaové boby, jemně umleté na prach, usušenou kůru stromu skořicovníku a lahodně vonící tobolky vanilovníku. Královna blahosklonně děkuje pokynutím hlavy, tyto dary, a nakonec i jejich pohledné dárce, může u dvora docela dobře potřebovat.
…kakao – suché teplé, vanilka, skořice – vše tlumené, hladké, jednolité, podmalováno výrazně ale ne rušivě ambrou,
hřejivé, skoro s koženým nádechem,
hustě tiše hebké…
…horký plamen svíčky a v tom skoro pálený bergamot s kakaem a špetkou ambry“…
(= když co nejblíže přistrčíte nos k plamenu právě hořící svíčky,
cítíte vůni horka smíchanou z taveným voskem,
pokud je včelí/přírodní – tím lépe,
a k tomu přisypete kakaový pudr, suchý ale čerstvý bergamot a přidáte ambru,
díky níž má vůně zastřeně jemný kožený nádech a v gurmánštině schované jemné živočišno…
– máte
ALAMBAR)
dodatek
…Musc Ravageur je jakoby podobný Alambaru, ale je tam vypíchnutá a vanilkou prohlazená a proslazená skořice, čili nejde říct, která je hezčí(nebo možná jde), každá je hezká, ale jinak. Mně to přijde jak jin a jang – prostě jedna není a není to komplet…
19/08/10
Nejprachovější z prachových s lehkou gurmánskou stopou, ambra je tu prostě hlavním hráčem. Nastupuje hned po bergamotovém úvodu, nejprve je smíchaná s jemným kakaovým popraškem, přes ten se však rychle převalí sladká skořice...A zase ji tu máme, ambra v celé svojí prachové kráse. Po nějaké době ji ještě načas obalí krémová vanilka, sice trochu hutnější, přesto na mě působí jen jako dokreslující prvek. V závěru už ambra nedává šanci nikomu a užívá si zaslouženou pozornost, stává se lehce kouřovou a sálá z ní moc příjemné teplo.
Skořice a další štiplavé koření (podle mě je tam toho víc než uvádí složení) se sladkým kakaem a trochou vanilky na hutném ambrovém základě. Díky koření není vůně přeslazená, díky kakau není překořeněná. Skořice je tu ve své své surovější (v dobrém slova smyslu) podobě, prostě „nebuchtová“ verze, a je zakomponovaná do vůně, nehraje prim.