Kadidlo - jemné, teplé, se stále výraznější ambrovou stopou. Kosatec - suchý, ale opravdu hodně suchý. Dřevo - sladké, suché, se zbytky zaschlé pryskyřice. A to vše pokryto jemným závojem ledově pižmového pudru. Postupem doby kadidla ubývalo a z původní kadidlovky se stala jemná, přitom však velmi noblesní pudrová pižmovka s velmi dlouhou výdrží (po 12 hodinách stále voní). Takhle nějak by mohla vonět andělská křídla.....
Zatímco u Parfum Sacré se pořád nemůžu smířit s přirovnáním k vůni posvátných prostor, u 450 neváhám ani minutu. Počáteční citrusově aromatické tóny umocňují suchou štiplavost a chlad kadidla a zavedou vás do galerie v paláci Uffizi (protože to je pro mě posvátné místo), plné italských renesančních mistrů a jiných velikánů, stěny zdobené mramorem - nějak jsem se zasnila.
Ale pozor, ona se nám ta vůně začíná pozvolna rozehřívat. Ne moc, jen na tělovou teplotu (pudrové pižmo). Chladná zem mizi, to vás totiž 450 láká z galerie do prosluněné zahrady. Z květin jasně dominuje lehce zapudrovaný kosatec.
Z kadidla a dalších pryskyřic zůstala jen matná připomínka přimo u kůže (možná jen nějaká zapomenutá ozdobná socha v zahradě) a nahradila ho nasládlá "prachová" ambra, která v kombinaci s kosatcem, špetkou vanilky a pižmem dělá z 450 měkce nadýchanou vůni, lehkou jako pápěří.
Protože přesně k tomu mě svádí, fouknout si na kůži a čekat zda se z ní nevznese nějaké jen pro mě viditelné pírko. Jak může něco pudrového být tak něžné, nedusit a přitom dobře držet, to je skutečně obdivuhodné.
Kadidlo - jemné, teplé, se stále výraznější ambrovou stopou. Kosatec - suchý, ale opravdu hodně suchý. Dřevo - sladké, suché, se zbytky zaschlé pryskyřice. A to vše pokryto jemným závojem ledově pižmového pudru. Postupem doby kadidla ubývalo a z původní kadidlovky se stala jemná, přitom však velmi noblesní pudrová pižmovka s velmi dlouhou výdrží (po 12 hodinách stále voní). Takhle nějak by mohla vonět andělská křídla.....
Slané kadidlo? hm… púdrové slané kadidlo? hm-hm…kadidlo sa taktne stráca, ostáva len jemný hmlistý púder…
Zatímco u Parfum Sacré se pořád nemůžu smířit s přirovnáním k vůni posvátných prostor, u 450 neváhám ani minutu. Počáteční citrusově aromatické tóny umocňují suchou štiplavost a chlad kadidla a zavedou vás do galerie v paláci Uffizi (protože to je pro mě posvátné místo), plné italských renesančních mistrů a jiných velikánů, stěny zdobené mramorem - nějak jsem se zasnila.
Ale pozor, ona se nám ta vůně začíná pozvolna rozehřívat. Ne moc, jen na tělovou teplotu (pudrové pižmo). Chladná zem mizi, to vás totiž 450 láká z galerie do prosluněné zahrady. Z květin jasně dominuje lehce zapudrovaný kosatec.
Z kadidla a dalších pryskyřic zůstala jen matná připomínka přimo u kůže (možná jen nějaká zapomenutá ozdobná socha v zahradě) a nahradila ho nasládlá "prachová" ambra, která v kombinaci s kosatcem, špetkou vanilky a pižmem dělá z 450 měkce nadýchanou vůni, lehkou jako pápěří.
Protože přesně k tomu mě svádí, fouknout si na kůži a čekat zda se z ní nevznese nějaké jen pro mě viditelné pírko. Jak může něco pudrového být tak něžné, nedusit a přitom dobře držet, to je skutečně obdivuhodné.