Andry už naznačila, odkud pramení název vůně. Já jenom doplním, že tato turecká provincie je známá pro svoje letní růže. Ty jsou zvláštní tím, že se sbírají brzy ráno, kdy jsou jejich květy otevřené jen zpola, díky čemuž voní nejsilněji, bohatě a zároveň lehce kořenitě a následně se z nich vyrábí růžový olej. Jaká je tedy tato letní růže v Pierrově podání?
Hodně malinová až marmeládová, asi jako v Rouge Avignon – není nadto, když se parfuméři ve svých dílech opakují :) , ovšem zde použil znatelně méně koření a laskomin. Po odeznění ovocné části vynikne zásluhou pačuli i zemitější stránka této růže.
Kadidlo, špetka oudu (téměř neznatelně živočišný) a ambra jí zase propůjčují prachový stříbrošedý plášť – podobný, s větší dávkou oudu, asi budete znát z Portrait of a Lady (ano, tady souhlasím v této fázi s nepatrnou podobností, proklamovanou na zahraničních webech). Ovšem tady jsme u slaďouše Pierra, že :) , čili on nám to kouřové pryskyřičnato a chladný prach dal do kontrastu s hřejivým medově vanilkovým benzoinem, s nímž jste měli tu čest třeba v Tabac Rouge.
Avšak i přes tuto sladkost není ani zdaleka tak gurmánská jako již zmiňovaná Rouge Avignon nebo jeho předchozí Brulure de Rose z této číslované řady. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, takhle nějak jsem si představovala La Petite Robe Noire Couture, pokud by ji okleštili od těch původních nedostatků mainstreamové La Petite Robe Noire.
...zase - mě tak štve, když si nemohu vzpomenout, KDE už jsem tohle cítila.?!?
Tu vůni znám...
Je to určitě italské...
...mix Paestum Rose a typy vůní od Les Parfums de Rosine...,
resp. vůně ovocných růží, pryskyřic, kadidla, vintage prostory s navlhlými pačuliovými odéry a tak...
Vůně italských butiků...
Růže pojmenovaná po tureckém městě je bobulově ovocná, teple dřevitá a kořenitě pikantní, viděla bych to na směs suchého koriandru s ještě něčím aromatickým, ale díky vlahé růži to nijak nedrhne. Od počátku nemá růže hlavní slovo, ale je spíš rovnocenným partnerem ostatním složkám, což je dobře, protože její ovocná jiskřivost je výrazně tlumená, resp. taková zastřená sladce kouřovým oparem. Lehká živočišnost je příjemná, oud je velmi mírumilovný, téměř bych nepoznala, že tam je, a to ho povětšinou špatně snáším. Po úplném rozvonění se zemitost mísí s medovou sladkostí a růže mírně ustoupí a tematicky připomene lukumovou cukrovinku (ale gurmánka se z Isparty opravdu nestane :) )
Andry už naznačila, odkud pramení název vůně. Já jenom doplním, že tato turecká provincie je známá pro svoje letní růže. Ty jsou zvláštní tím, že se sbírají brzy ráno, kdy jsou jejich květy otevřené jen zpola, díky čemuž voní nejsilněji, bohatě a zároveň lehce kořenitě a následně se z nich vyrábí růžový olej. Jaká je tedy tato letní růže v Pierrově podání?
Hodně malinová až marmeládová, asi jako v Rouge Avignon – není nadto, když se parfuméři ve svých dílech opakují :) , ovšem zde použil znatelně méně koření a laskomin. Po odeznění ovocné části vynikne zásluhou pačuli i zemitější stránka této růže.
Kadidlo, špetka oudu (téměř neznatelně živočišný) a ambra jí zase propůjčují prachový stříbrošedý plášť – podobný, s větší dávkou oudu, asi budete znát z Portrait of a Lady (ano, tady souhlasím v této fázi s nepatrnou podobností, proklamovanou na zahraničních webech). Ovšem tady jsme u slaďouše Pierra, že :) , čili on nám to kouřové pryskyřičnato a chladný prach dal do kontrastu s hřejivým medově vanilkovým benzoinem, s nímž jste měli tu čest třeba v Tabac Rouge.
Avšak i přes tuto sladkost není ani zdaleka tak gurmánská jako již zmiňovaná Rouge Avignon nebo jeho předchozí Brulure de Rose z této číslované řady. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, takhle nějak jsem si představovala La Petite Robe Noire Couture, pokud by ji okleštili od těch původních nedostatků mainstreamové La Petite Robe Noire.
...zase - mě tak štve, když si nemohu vzpomenout, KDE už jsem tohle cítila.?!?
Tu vůni znám...
Je to určitě italské...
...mix Paestum Rose a typy vůní od Les Parfums de Rosine...,
resp. vůně ovocných růží, pryskyřic, kadidla, vintage prostory s navlhlými pačuliovými odéry a tak...
Vůně italských butiků...
Růže pojmenovaná po tureckém městě je bobulově ovocná, teple dřevitá a kořenitě pikantní, viděla bych to na směs suchého koriandru s ještě něčím aromatickým, ale díky vlahé růži to nijak nedrhne. Od počátku nemá růže hlavní slovo, ale je spíš rovnocenným partnerem ostatním složkám, což je dobře, protože její ovocná jiskřivost je výrazně tlumená, resp. taková zastřená sladce kouřovým oparem. Lehká živočišnost je příjemná, oud je velmi mírumilovný, téměř bych nepoznala, že tam je, a to ho povětšinou špatně snáším. Po úplném rozvonění se zemitost mísí s medovou sladkostí a růže mírně ustoupí a tematicky připomene lukumovou cukrovinku (ale gurmánka se z Isparty opravdu nestane :) )