Sladká vanilka, vyladěná k dokonalosti špetkou ovocného šafránu, kouře a suchého dřeva, přechází na pudrovou pryskyřici prohřátou krémovým santalem. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Vanilkou podkreslený suchý a drsný kosatec a jemná kožešinka. Kožíšek má tahle kočka od prolézání půd zaprášený, provoněný přesušeným senem a dřevěnými prkny prožranými červotočem. Ale pochutnat si, to ona umí. Vanilkovo-ambrově se oblízne.
Počátek v podobě kožených bot čerstvě nastříkaných barvou ve spreji....divný, leč svým způsobem velmi přitažlivý. Ovšem pak přišel obrat zcela nečekaný - dřevitá vanilka s kapkou husté ambry smíchané se slzou sladkého rumu a sladký skořicový prach. Z "kožených bot" zbyl jen lehoučký semišový závan. Pro ty, co oplakávají konec Organzy Indecence, je to vcelku vhodná substituce (pravda - jemnější a méně skořicová - ale v nouzi čert i mouchy lapá).
Tak tohle je jasný, málokdy mi vyjede prvotní obraz tak brzy a mám jasno po prvním přičichnutí. Tak a máme tu videoklip garážové grunge kapely zpočátku 90. let: Divně se klátící zpěvák s nemytou hlavou drží kytaru tak nízko, že na ni sotva dosáhne a pozooooor, střih! TEĎ! Vidíte je taky? Plastikové panenky s ohořelýma nožičkama v morbidně naaranžovaném pokojíčku sledují zprávy, které čte jednooký plyšový medvěd s nožem v zátylku. Tyhle klipy byly tehdy nesmírně oblíbené. Mončičáci bez ručiček, gumové panenky v krajkových šatičkách bezvládně plovoucí v rudé tekutině...Prostory klipů připomínaly něco mezi laboratoří, pitevnou a dětskou hernou. Zvrhlost, ale ne děsivá, zároveň už tady sranda dávno skončila. Ironické nastavení obrazu té podivné společnosti, do které se tolik nechceme začlenit, ale když ty drogy jsou sakra tak drahá záležitost.:D No, nezbývá než si poříit Felanillu, která nedělá nic jiného než že si vkusně utahuje ze starýho dinosaura, kterýho známe pod názvem Shalimar. Některý cover verze ale stojí minimálně za poslech!
Zvláštny úvod ako pri arabke, zrejme poriadna dávka šafránu. Keď sa skľudní, skrotne a pustí k slovu aj kosatec, vzniká veľmipekná, nezvyklá, tajone-nadčasovo-romantická vôňa, ľahko podkreslená vanilkou.
Kosatec.
Zemitý.
Drsný.
Minimálně nasládlý.
Skoro až dezinfekční tón
(bodejť – jak lesní větrovost ukrytá do flaštičky s Alpou…)
To byla hlava…
Na scénu vystupuje jantar.
Ztuha se táhnoucí, vlažný, nepatrně nasládlý.
On opravdu přichází jako kočka!
Tak pomalu, zlehýnka, skoro opatrně, přesto jistě a neslyšně – přesně jako když číča našlapuje svými sametovými polštářky po skáceném hrubém kmeni jehličnanu…
Skok a malá chlupatá krasavice se uvelebila na zemi v na troud uschlé trávě, do které praží slunce…
(chvilkový závan čerstvého sena…)
Přesně takhle pracuje vůně – ona si „jede svým tempem a po své linii“,
přesně takhle najednou a docela rychle máte na kůži vůni – jak jen to popsat?…
v dlani zahříváte oblázek ze zlatojantarové hmoty s hnědavým mramorováním se zapracovaným sametově hladkým kosatcem
objímaný vanilkovým závojem, jehož stupeň sladkosti je – ani málo ani moc – je dokonalý!
ubrat jedno zrnko cukru ze zde přítomné vanilky,
vůně zhořkne nebo bude slaná a nebo bez chuti,
bez vanilky…
Po půl hodině je TO hebce hladko jako kočičí kožíšek, zasněženo vanilkou delikátně proslazeným šafránem…
(ano – až nyní se objevil prachový a přitom díky banánu šťavnatý šafrán…)
Teď je to opravdová nádhera!
27/04/10
V úvodu Felanilla vytáhne ostré šafránové drápky, po pár minutách už se však ukáže jako pravá vanilková dáma a na vlahém poledním vzduchu přijme nabízenou kytici zemitých kosatců. Potom ji ale zvědavost naláká do nedaleké stodoly (cedrové dřevo?).
Čeká ji tam totiž hromada čerstvě složeného sena, ještě prohřátého od slunce. Leží v ní i jeden banán, na nějž se okamžitě s chutí vrhne. Jak se v seně tak líně převaluje se svojí kyticí kosatců, který po řádném rozvonění přejde do pudrové podoby, změní se vanilka ve Felanille v měkce mohérovou šálu, přítulnou, klidně jako ta kočka :) .
Felanilla je vanilková kočka, která se líně protáhne v ambrovém teple poledního slunce, odpočívající na vyhřátém parapetu ze suchého dřeva. Za otevřeným oknem je na poli kupka sena a vítr občas zavane jeho vůni smísenou s prachem suché hlíny až dovnitř. Felanilla je vanilková kočka, která seskočí z parapetu a na slámovou ošatku se zralými banány převrhne krabičku se sušeným šafránem. Čas plyne pomalu a vůně sena a hlíny přechází do vůně pačuli s labdanem. Felanilla je vanilková kočka, která se schoulí na klíně a přede a vám je v její přítomnosti příjemně a klidně. Jako v líném odpoledni s vůní vanilky, sena a šafránu, do kterého vstoupí krásný suchý kosatcový pudr, na jehož návštěvu jste celou dobu čekali. Dal si na čas, ale to odpoledne je najednou ještě hezčí. Stojí za to se kochat Felanillou.
Sladká vanilka, vyladěná k dokonalosti špetkou ovocného šafránu, kouře a suchého dřeva, přechází na pudrovou pryskyřici prohřátou krémovým santalem. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Vanilkou podkreslený suchý a drsný kosatec a jemná kožešinka. Kožíšek má tahle kočka od prolézání půd zaprášený, provoněný přesušeným senem a dřevěnými prkny prožranými červotočem. Ale pochutnat si, to ona umí. Vanilkovo-ambrově se oblízne.
Počátek v podobě kožených bot čerstvě nastříkaných barvou ve spreji....divný, leč svým způsobem velmi přitažlivý. Ovšem pak přišel obrat zcela nečekaný - dřevitá vanilka s kapkou husté ambry smíchané se slzou sladkého rumu a sladký skořicový prach. Z "kožených bot" zbyl jen lehoučký semišový závan. Pro ty, co oplakávají konec Organzy Indecence, je to vcelku vhodná substituce (pravda - jemnější a méně skořicová - ale v nouzi čert i mouchy lapá).
Tak tohle je jasný, málokdy mi vyjede prvotní obraz tak brzy a mám jasno po prvním přičichnutí. Tak a máme tu videoklip garážové grunge kapely zpočátku 90. let: Divně se klátící zpěvák s nemytou hlavou drží kytaru tak nízko, že na ni sotva dosáhne a pozooooor, střih! TEĎ! Vidíte je taky? Plastikové panenky s ohořelýma nožičkama v morbidně naaranžovaném pokojíčku sledují zprávy, které čte jednooký plyšový medvěd s nožem v zátylku. Tyhle klipy byly tehdy nesmírně oblíbené. Mončičáci bez ručiček, gumové panenky v krajkových šatičkách bezvládně plovoucí v rudé tekutině...Prostory klipů připomínaly něco mezi laboratoří, pitevnou a dětskou hernou. Zvrhlost, ale ne děsivá, zároveň už tady sranda dávno skončila. Ironické nastavení obrazu té podivné společnosti, do které se tolik nechceme začlenit, ale když ty drogy jsou sakra tak drahá záležitost.:D No, nezbývá než si poříit Felanillu, která nedělá nic jiného než že si vkusně utahuje ze starýho dinosaura, kterýho známe pod názvem Shalimar. Některý cover verze ale stojí minimálně za poslech!
Zvláštny úvod ako pri arabke, zrejme poriadna dávka šafránu. Keď sa skľudní, skrotne a pustí k slovu aj kosatec, vzniká veľmipekná, nezvyklá, tajone-nadčasovo-romantická vôňa, ľahko podkreslená vanilkou.
Kosatec.
Zemitý.
Drsný.
Minimálně nasládlý.
Skoro až dezinfekční tón
(bodejť – jak lesní větrovost ukrytá do flaštičky s Alpou…)
To byla hlava…
Na scénu vystupuje jantar.
Ztuha se táhnoucí, vlažný, nepatrně nasládlý.
On opravdu přichází jako kočka!
Tak pomalu, zlehýnka, skoro opatrně, přesto jistě a neslyšně – přesně jako když číča našlapuje svými sametovými polštářky po skáceném hrubém kmeni jehličnanu…
Skok a malá chlupatá krasavice se uvelebila na zemi v na troud uschlé trávě, do které praží slunce…
(chvilkový závan čerstvého sena…)
Přesně takhle pracuje vůně – ona si „jede svým tempem a po své linii“,
přesně takhle najednou a docela rychle máte na kůži vůni – jak jen to popsat?…
v dlani zahříváte oblázek ze zlatojantarové hmoty s hnědavým mramorováním se zapracovaným sametově hladkým kosatcem
objímaný vanilkovým závojem, jehož stupeň sladkosti je – ani málo ani moc – je dokonalý!
ubrat jedno zrnko cukru ze zde přítomné vanilky,
vůně zhořkne nebo bude slaná a nebo bez chuti,
bez vanilky…
Po půl hodině je TO hebce hladko jako kočičí kožíšek, zasněženo vanilkou delikátně proslazeným šafránem…
(ano – až nyní se objevil prachový a přitom díky banánu šťavnatý šafrán…)
Teď je to opravdová nádhera!
27/04/10
V úvodu Felanilla vytáhne ostré šafránové drápky, po pár minutách už se však ukáže jako pravá vanilková dáma a na vlahém poledním vzduchu přijme nabízenou kytici zemitých kosatců. Potom ji ale zvědavost naláká do nedaleké stodoly (cedrové dřevo?).
Čeká ji tam totiž hromada čerstvě složeného sena, ještě prohřátého od slunce. Leží v ní i jeden banán, na nějž se okamžitě s chutí vrhne. Jak se v seně tak líně převaluje se svojí kyticí kosatců, který po řádném rozvonění přejde do pudrové podoby, změní se vanilka ve Felanille v měkce mohérovou šálu, přítulnou, klidně jako ta kočka :) .
Felanilla je vanilková kočka, která se líně protáhne v ambrovém teple poledního slunce, odpočívající na vyhřátém parapetu ze suchého dřeva. Za otevřeným oknem je na poli kupka sena a vítr občas zavane jeho vůni smísenou s prachem suché hlíny až dovnitř. Felanilla je vanilková kočka, která seskočí z parapetu a na slámovou ošatku se zralými banány převrhne krabičku se sušeným šafránem. Čas plyne pomalu a vůně sena a hlíny přechází do vůně pačuli s labdanem. Felanilla je vanilková kočka, která se schoulí na klíně a přede a vám je v její přítomnosti příjemně a klidně. Jako v líném odpoledni s vůní vanilky, sena a šafránu, do kterého vstoupí krásný suchý kosatcový pudr, na jehož návštěvu jste celou dobu čekali. Dal si na čas, ale to odpoledne je najednou ještě hezčí. Stojí za to se kochat Felanillou.