Vonné materiály z rostlin: II. Příklady

.

Esenciální olej a absolut z růžových květů

Esenciální olej se získává z květů damascénské růže (Rosa × damascena), pěstované především v Turecku, Bulharsku a Íránu, destilací s vodní párou. Má žlutou barvu a charakteristickou vůni růží s čajovým a medovým podtónem. Jeho hlavními složkami jsou (–)-citronellol (20–49 %), geraniol (6–23 %), nerol (3–12 %) a fenylethyl alkohol (< 3 %), které ovšem přispívají k charakteristické vůni růží jen malou částí. Hlavními vonnými sloučeninami jsou v oleji podstatně méně zastoupené (< 0,5 %) složky β-damascenon (1) a (−)-cis-rose oxid (2). Jelikož se na výrobu 1 kilogramu oleje spotřebují přibližně 3 tuny květů, je růžový olej jedním z nejdražších esenciálních olejů. Jeho roční produkce se pohybuje kolem 5 tun. Podle Essential Oil Safety (p. 405) omezuje IFRA obsah oleje v přípravcích nanášených na kůži na 0,012 % a reguluje také zastoupení (–)-citronellolu (< 42 %), geraniolu (< 22 %) a dalších jeho složek (The Good Scents Company).

Absolut se vyrábí z damascénské růže ve výše zmíněných zemích a z růže stolisté (Rosa × centifolia) v Maroku a v menší míře také ve Francii (la rose de mai). Jeho roční produkce dosahuje 10 tun. Je načervenalý, má typickou vůni růžových květů a jeho hlavní složkou je fenylethyl alkohol (60–75 %). V parfému PHI Une Rose de Kandahar (Tauer Perfumes, 2013) spojil Andy Tauer absolut z bulharské růže s esenciálním olejem z afgánské růže, který je natolik vzácný, že nelze zaručit jeho stálou dostupnost, a tedy stálou dostupnost parfému.

Esenciální olej z agarového dřeva

Olej z agarového dřeva neboli oudu, pryskyřičného jádra stromů především rodu Aquilaria, je pro svou unikátní pryskyřičnou kouřovou vůni v parfumérství velmi žádaným. Obecně se předpokládá, že pryskyřice, jejíž přítomnost mění původní světlé dřevo na hnědé až černé s vysokou hustotou (japonsky se agarové dřevo nazývá jinkoh – „dřevo, které se potápí“), vzniká jako obranná látka po napadení stromu houbami nebo hmyzem. Nicméně kromě napadených stromů bylo agarové dřevo nalezeno i ve starých stromech. Olej se ze dřeva, jehož cena se v závislosti na kvalitě pohybuje od tisíců po miliony korun za kilogram, získává destilací z vody. Kmeny stromů se rozřezají na kusy, ty se nadrtí a drť se na několik dní namočí do vody. Následně se po několikahodinové destilaci získá esenciální olej. Pro komerční výrobu oleje se využívá dřevo se středním a nižším obsahem pryskyřic od čtyř druhů rodu Aquilaria ze známých devatenácti (oblasti výskytu v závorkách): A. malaccensis (synonymum A. agallocha, severovýchod Indie, Myanmar, Malajsie, Indonésie, Filipíny), A. crassna (Kambodža, Laos, Thajsko, Vietnam), A. sinensis (Čína) a A. filaria (Filipíny).

Olej z agarového dřeva je složitou směsí seskviterpenů a seskviterpenoidů, jejichž zastoupení se mění podle rostlinného druhu a zeměpisného původu a z nichž pouze u dvou desítek jsou známy vůně. Za jeho hlavní vonné složky jsou považovány (+)-dihydrokaranon (3) a (+)-karanon (4), nalezené ve všech olejích kromě oleje z druhu A. malaccensis z Indonésie. Zatímco dihydrokaranon voní intenzivně po zakouřeném dřevě s mírným kafrovým podtónem, karanon voní po dřevité ambře. Z oleje z indického agarového dřeva vytvořil Dominique Ropion pro Frederica Malleho parfém The Night (Frederic Malle, 2014), který má podle Malleho slov být „parfémem s největším obsahem přírodního oudu“. Podle Essential Oil Safety (p. 190) není obsah oudového oleje v parfémech regulován.

Esenciální olej a pomáda z magnoliových květů

Esenciální olej z magnoliových květů vyráběný destilací s vodní párou je příkladem toho, že je stále možné zavést do parfumérství nový přírodní vonný materiál, který není pouze výsledkem použití nové extrakční techniky na známou rostlinnou surovinu. Olej z Magnolia × alba (M. × longifolia) přivezla Mauriceovi Roucelovi z Číny Monique Rémy, ředitelka Laboratoire Monique Rémy, která tehdy po světě hledala nové přírodní složky do parfémů. Maurice Roucel jím byl nadšený a uvedl jej do parfémového světa v parfému Tocade (Rochas, 1994), přestože jej měl k dispozici pouze 500 gramů. V současnosti dosahuje produkce magnoliového oleje kolem 1 tuny ročně a je jednou z Roucelových oblíbených složek, kterou použil ve většině svých výtvorů, včetně parfému Be Delicious (DKNY, 2004).

Podle výsledků analýz je magnoliový olej přibližně ze 70 % tvořen dvěma enantiomery linaloolu, přičemž převažuje (–)-linalool (5) vonící po dřevité levanduli nad (+)-linaloolem (6) vonícím sladce květinově s citrusovým podtónem. A dále obsahuje estery methyl-2-methylbutanoát (7) a ethyl-2-methylbutanoát (8), které mají ovocnou, výrazně jahodovou vůni s podtónem exotického ovoce. Jak výsledná vůně materiálu závisí na použité extrakční metodě, ukazuje v Thajsku provedené srovnání vůní esenciálního oleje a pomády. Po patnáctidenní enfleuráži magnoliových květů (M. × alba) za studena do buvolího tuku – v Thajsku značně levného – byl ve výsledné pomádě nejvíce zastoupen indol (9) a její vůně byla podobnější vůni čerstvých květů než vůně esenciálního oleje, jehož vůně odpovídala spíše vůni květů vařených ve vodě.

Esenciální olej z kořene anděliky lékařské

Esenciální olej, vyráběný v malém množství ve Francii, Maďarsku a Indii ze sušených kořenů anděliky lékařské (Archangelica officinalis) destilací s vodní párou, má světle žlutou až jantarovou barvu, hořkosladkou chuť a bylinnou, pepřově pižmovou vůni. Přibližně z 90 % se skládá z různých terpenů, ovšem hlavními vonnými složkami jsou makrocyklické, od terpenů odlišné sloučeniny s pižmovými vůněmi. 15-pentadekanolid (10), který objevil Max Kerschbaum již roku 1927, má intenzivní pižmovou vůni, (+)-12-methyl-13-tridekanolid (11) voní santalovo-pižmově a jeho enantiomer (–)-12-methyl-13-tridekanolid (12) voní pižmově s výrazným živočišným a pryskyřičným podtónem. Enantiomery se v oleji vyskytují v poměru 72 : 28 ve prospěch (+)-12. Podle dostupných informací tento olej použili např. Jean-Claude Ellena v parfému Angeliques Sous La Pluie (Frederic Malle, 2000) a Christian Pesch v parfému Charles Street (Mark Birley, 2011). Podle Essential Oil Safety (p. 194) omezuje IFRA obsah oleje z kořene anděliky v parfémech na 0,8 %.

.

Zdroje

H. Surburg, J. Panten (eds): Natural Raw Materials in the Flavor and Fragrance Industry. In: Common Fragrance and Flavor Materials: Preparation, Properties and Uses. Wiley-VCH, 2016.

R. Tisserand, R. Young (eds): Essential Oil Safety (Second Edition), Churchill Livingstone, St. Louis, 2014.

PHI-une rose de Kandahar – Tauer Perfumes, URL: http://tauerperfumes.com/phi-une-rose-de-kandahar.html

R. Naef: The volatile and semi-volatile constituents of agarwood, the infected heartwood of Aquilaria species: A review. Flavour and Fragrance Journal 2011, 26, 73–89.

The Night by Frederic Malle: New Fragrance for the Middle East, URL: https://www.fragrantica.com/news/The-Night-by-Frederic-Malle-new-fragrance-for-the-Middle-East-5990.html

M. Roucel, F. Grau: The Importance of New Molecules in Selective Perfumery. Chemistry & Biodiversity 2014, 11, p. 1466–1467.

W. Pensuk, T. Padumanonda, C. Pichaehsoonthon: Comparison of the Chemical Constituents in Michelia alba Flower Oil Extracted by Steam Distillation, Hexane Extraction and Enfleurage Method. Journal of Thai Traditional & Alternative Medicine 2007, 5, 30–39.

P. Kraft, J. A. Bajgrowicz, C. Denis, G. Fráter: Odds and Trends: Recent Developments in the Chemistry of Odorants. Angewandte Chemie International Edition 2000, 39, p. 3004.

P. Kraft, V. Di Cristofaro, S. Jordi: From Cassyrane to Cashmeran – The Molecular Parameters of Odorants. Chemistry & Biodiversity 2014, 11, p. 1568.

Fotky převzaty zde: úvodní, 1, 2, 3, 4.