Vonné materiály z rostlin: I. Způsoby získávání

.

1. Lisování

Lisování se pro získání vonných materiálů používá jen zřídka. Příkladem jsou oleje vyráběné lisováním za studena z kůry citrusů. Kvůli vysokému obsahu těkavých terpenů bývají označovány jako „esenciální“, ovšem oproti skutečným esenciálním olejům získávaným destilací obsahují navíc malé množství netěkavých vosků a barviv, zodpovědných za jejich výrazné zbarvení. Na obrázku níže jsou porovnány oleje získané z limetkové kůry lisováním za studena (vlevo) a destilací s vodní párou (vpravo).

2. Destilace

Destilací rostlinné suroviny z vody nebo s vodní párou se získávají esenciální oleje (franc. les huiles essentielles), které jsou na rozdíl od lisovaných olejů zcela těkavé. Díky tomu nezanechávají mastné skvrny a mohou být přímo použity při výrobě parfémů, byť některé jsou před tím přečištěny nebo zakoncentrovány. Bývají směsí mnoha různých látek (zejména terpenů), ovšem existují i takové, které obsahují pouze jednu hlavní složku, již je možné jejich krystalizací či opakovanou destilací získat čistou, např. eugenol z hřebíčkového oleje, menthol z mátového oleje nebo citronellal z oleje z blahovičníku citroníkového (Eucalyptus citriodora).

Destilace z vody se využívá zejména pro suché suroviny. Po nadrcení se na určitou dobu namočí do vody, pak se směs přivede k varu a společně odcházející páry vody a vonných látek jsou odváděny do chladiče, kde kapalní. Jelikož spolu s vodní párou odcházejí i páry vonných látek ve vodě nerozpustných, po zkapalnění část látek vytvoří na hladině vody skvrnu až vrstvu esenciálního oleje, zatímco ostatní látky zůstanou rozpuštěny ve vodě. Výhodou této metody je, že přítomná voda zabraňuje přehřátí vonných látek při varu, čímž částečně brání jejich rozkladu. Ovšem značné množství vonných látek teplotu potřebnou pro var vody nevydrží, proto se pro jejich oddělení používá šetrnější destilace s vodní párou. Při ní se buď do mírně zahřívané směsi suroviny a vody zavádí vodní pára vytvářená varem vody v oddělené nádobě, nebo se tato vodní pára prohání samotnou surovinou, jak je tomu např. v aparatuře pro domácí přípravu esenciálních olejů od firmy Destillatio (na obrázku). Stejně jako v případě destilace z vody jsou páry vody a vonných látek odváděny do chladiče a po jejich zkapalnění dojde k oddělení esenciálního oleje.

Mezi nevýhody obou destilačních postupů patří: 1. nutnost surovinu zahřát, i když třeba jen krátce, což znemožňuje jejich použití pro získání teplotně nestálých látek; 2. nízké výtěžky esenciálních olejů, které se v závislosti na surovině pohybují od desetin procenta po několik procent. Obě nevýhody lze překonat použitím extrakčních metod.

.

3. Extrakce

Při extrakci je rostlinná surovina přivedena do styku s látkou, která je schopná z ní do sebe „vtáhnout“ některé vonné látky. Získané extrakty se podle použité metody nazývají pomády, tinktury, konkréty, absoluty a jinak.

Pomáda (franc. la pommade), tvořená vonnými látkami a tukem, vzniká při enfleuráži květů za studena nebo za horka. Enfleuráž za horka je vůbec nejstarší technikou získávání vonných látek z rostlin, doloženou již ve starověkém Egyptě. Květy, případně jiné části rostlin, jsou při ní ponořeny přímo do rozehřátého tuku. Při enfleuráži za studena, vyvinuté v jižní Francii v 19. století, jsou těkavé látky uvolňované květy zachycovány po dlouhou dobu do vrstvy tuku (např. přečištěného sádla a hovězího loje), na níž květy leží. Tento zdlouhavý postup, ačkoli je jedním z nejcitlivějších k vonným látkám, byl dnes již téměř vytlačen rychlejšími technikami využívajícími extrakci organickými rozpouštědly.

Tinktura (franc. la teinture) je ethanolový roztok vonných látek, který vznikne extrakcí rostlinné suroviny ethanolem nebo směsí ethanolu s vodou. Také jej lze připravit rozpuštěním jiných extraktů ve zmíněných rozpouštědlech.

Konkrét (franc. la concrète) je meziprodukt, který vzniká z rostlinné suroviny po extrakci nepolárním organickým rozpouštědlem (toluenem, hexanem apod.) a následném odpařením rozpouštědla. Kromě těkavých vonných látek obsahuje velký podíl netěkavých vosků, kvůli nimž není – podobně jako pomáda – zcela rozpustný v ethanolu, a není proto vhodný pro přímé použití v parfémech. Je využíván především pro přípravu absolutu, v menší míře pak nachází uplatnění při parfémování mýdel. Do podoby konkrétu se zpracovávají zejména květy, které poskytují nízké výtěžky esenciálních olejů, např. konkrét z jasmínových květů je získáván průmyslově ve výtěžku kolem 0,3 %, zatímco esenciální olej je dostupný pouze v laboratorním měřítku ve výtěžku až o řád nižším.

Absolut (franc. l’absolue) se připravuje z konkrétu vysrážením málo rozpustných látek ethanolem, jejich odfiltrováním a odpařením ethanolu. Díky tomu je absolut zcela rozpustný v ethanolu a může být použit přímo k výrobě parfémů. Výtěžky absolutu z konkrétu se pohybují kolem 50 %. Absolut bývá výrazněji zbarvený než esenciální olej ze stejné suroviny. Ve výjimečných případech může být absolut získán přímo extrakcí suroviny ethanolem, příkladem je absolut z tonkových bobů.

Původně zde měly následovat příklady vonných materiálů, jelikož se však jejich popisy rozrostly nad rozsah jednoho článku, rozdělil jsem článek na dva díly a příklady budou uvedeny v příštím díle.

.

Zdroje

H. Surburg, J. Panten (eds): Natural Raw Materials in the Flavor and Fragrance Industry. In: Common Fragrance and Flavor Materials: Preparation, Properties and Uses. Wiley-VCH, 2016.

Úvodní fotka převzata zde, ostatní fotky staženy zde, zde a zde a upraveny.