Euphoria mi pro začátek přišla jako dobrá volba, protože těch ještě není tolik (..i když všechny je teď taky obsáhnout nezvládnu. Zbylé starší limitky nechť prominou, ale čas je neúprosná věc a na zkoušení je třeba čerstvý - nebo alespoň nějaký – vzorek. Na poloexkluzivní Liquid Gold si ještě zkusím počkat).
...
Slibný začátek
Začnu stručně. Původní Euphoria z roku 2005 je povedená vůně. Nemyslím to ani tak obecně (i když ani tak se jí to prostě upřít nedá). Ta kompozice mi přijde promyšlená hlavně s ohledem na preference zákazníků. Kombinuje v sobě totiž šťavnatou sladkokyselost cucavého bonbonu, posazenou na výrazném a přiměřeně sofistikovaném florientálním základu. To by sice mohlo leckoho neznalého vyděsit, ale ono to hezky ladí. Lahodná smetana z pižma a ambry to úvodní granátové jablíčko postupně zjemňuje. Rozhodně to není tak ulepené, jak by možná někdo předběžně odhadoval. Sladký bonbon se úplně nevytrácí, ale jde spíš už o mléčnou karamelu s ovocnou příchutí. Orchidej přitom celou dobu dává pozor, aby z toho nevznikl bezpohlavní stánek s cukrovinkami. Úplně jedlá ta karamelka není. I když není ve složení uvedené, přísahám, že cítím i výrazné pačuli…nebo, řekněme, pačuli „efekt“, který ta kompozice v kombinaci s mojí chemií vytváří. Pokud mi to někdo potvrdí, budu mu moc vděčná, protože si nerada připadám jako blázen.:)
Každopádně, výsledek je takový, že Euphorií neopovrhne leckterá mladá milovnice ovocných „hubolepů“ a zároveň je vůně příjemná a nositelná i pro ty, které hledají nějakou propracovanější „orientální pecku.“ (Skutečné orientální pecky nechme teď stranou). Co víc si může prodejce přát.
...
Euphoria Eau de Toilette (Zákazník na ni musel čekat další čtyři roky, je tedy novější než některé jiné odnože. Z praktických důvodů ji ale zmiňuji už teď.) má slibný nástup jakožto (logicky) trochu umírněnější verze originálu. Ideální volba pro ty, které by po celodenním nošení parfémované vody sahaly po prášku na bolest hlavy. Tady bych ovšem doporučila nepodlehnout prvotní euforii a přičichnout k papírku nebo ruce za čtvrt hodiny, protože realita se hned vzápětí ukáže být trochu jiná a úvodní šťávička se rychlostí blesku přehoupne rovnou k vyšeptanému dřevitému základu. Je to takový kytkou oslazený generický santal, zaměnitelný s čímkoliv jiným. Subjektivně bych to hodnotila jako mnohem otravnější výsledek než původní koktejl. Takhle to nějakou chvíli ještě šeptá, ale i tak bych to považovala za vyhozený peníze.
....
Jedeme dál, už na různých vlnách...
Původní kompozice přeci jen - přirozeně - neobsáhne úplně celé spektrum zákazníků. Zároveň už si udělala jméno a jméno prodává. Takže hurá do práce, zákaznice čekají.
Euphoria Blossom (2006): Granátové jablko mizí po pár minutkách, vystřídané průsvitnou (to je taková kulantní slovní alternativa „nevýrazné“) květenou, drobně okyselenou kumquatem. Teď se vytahuju, že jsem četla složení, jinak bych řekla prostě „citrus“…
Z květin jde nejlépe identifikovat gardénii. Nutno dodat, že hodně umírněnou, protože jinak by se to mohlo někomu nelíbit a to nikdo nechce.
Vcelku běžná syntéza pižma, ambry a dřeva (hlavně to dřevo) vytváří spíše generický základ, který do kompozice nic extra nového nevnáší, jen ji prostě drží pohromadě.
Partner mi při zkoušení letmo asistoval a tohle je podle jeho slov jednoduše „příjemný, jednoduchý; ne vždycky má člověk chuť a náladu na složitý vůně.“ A o to jde.
...
O chlup větší odvaz nabízí Euphoria Forbidden (2011). Minimálně je prostorově průbojnější. Celé to otevírá malinko gumový malinový bonbonek (pryč s tím granátovým jablkem, je potřeba sledovat trendy). Tady už to lepí, protože v soutěži o to, kdo je sladší, mladá Forbidden nad původní Euphorií vyhrává. A pačuli to vehementně podporuje. Situaci nakonec usměrňuje pižmo, díky kterému to úvodní žužu postupně zkrémovatí. Celkově je to krok směrem k těm "hubolepům".
S Euphorií Forbidden nemám problém. Není to můj šálek kávy, ale lidi takto navoněné mi nevadí potkávat. Jediné, čemu nerozumím, je název. Vysvětluju si to pouze tak, že je to taková vtipná odpověď na rozmáhající se epidemii cukrovky. Jinak to smysl nedává. Zakázané euforické stavy si představuju jinak a umělé rebelské pózy nemám ráda.
...
Endless Euphoria z loňska mě ze všech zkoušených Euphorií zaujala nejmíň. A náznaky původní Euphorie byste v ní hledali jen s námahou. Takové lehčí žvýkačkové kytičky. Plně se už drží omleté písničky ovoce-kytka-dřevo, s úplně lehoulinkým orientálním náznakem. Po rozvonění mi něčím trochu připomněla Charlie Gold. Patrně za to může určitá kombinace lehce olejnaté růže a nakyslého ovoce. Cosi mi tam vadí a neladí, ale to už jsou ty osobní preference. Dle partnera opět „příjemný, jednoduchý“ (chlap se s tím zbytečně okecávat nebude) jenže za ty peníze bych víc než kdy jindy měla ten hnusný pocit, že platím hlavně značku (=marži).
...
Už jsem si skoro začínala myslet, že jsem měla pravdu…a potom přišla na řadu Euphoria Gold (také z roku 2014). S původní Euphorií nemá společného už lautr nic, jde o čistě medovou vůni. Vůbec mi to ale nevadí. A nevadí mi ani to, že uměle těží ze slávy své předchůdkyně (to mi většinou vadí). Čert to vem,
Med v úvodu nejprve překřičí všechno ostatní, i ty chuděrky v hlavě kompozice, kterým by, hajzlík, měl dát přednost. Takže… to lepí taky. A taky z toho trochu brní zuby. Ovšem jen chviličku. Po té chviličce si EG z tváří smyje třpytky, oblékne splývavý satén a rozkošnicky vzdychne. Přítomný pomeranč se nakonec z toho propolisového šoku zvládne vzpamatovat a úvodní hustý syrup malinko naředí. Krémový základ tomu hned vzápětí dodá až konejšivou jemnost. Ten med se svým vyzněním podobá medovému akordu v Poisonu, ale celkový rozdíl mezi Poisonem a EG je asi jako mezi Ivanou Trump a Ivankou Trump (To už si interpretujte podle sebe.).
Nejedná se vyloženě o třeskutě originální kompozici, ale…sakra…já to chci. …a jako na potvoru se jedná zrovna o limitku, což v takové situaci zavání průšvihem. … protože když se člověk zamiluje do limitky, může začít zoufalstvím tlouct hlavou do zdi už preventivně, aby se na to nenáviděné vyschlé dno flakonu psychicky připravil. Teď bych se ještě mohla rozohnit, že to je další mínus moderních parfémových derivací, které svým často jepičím životem na trhu omezují přístup nositele k vůni na obyčejnou konzumaci výrobku, při které je lepší nepřemýšlet. To si ale už nechme do diskuze…
Tak jsem dnes tu Euphorii Gold zkusila, když o ní Hoolinkah psala tak příznivě a opravdu není vůbec špatná. Po rozvonění mi stylem trochu připomíná Beige (ta medovost) a drží. Na mainstream se povedla.
V Euphorii mám takovou jistotu,na ni mám náladu vždycky,když nevím co by....
Nevím,která složka mi tam voní jakoby lékárnicky,po nějaké tinktuře a to se mi moc líbí. Blosoom mi už tolik neříká,i když není špatná. A ty další neznám a ani mi to neschází.
Díky za shrnutí :) jako "archivářku" mě tyhle přehledy zajímají a baví.
Zlatou verzi jsem nikde nepotkala a podle popisu mě láká očichat.
Endless jsem zkoušela opakovaně a zaujala snad jedině v negativním slova smyslu, byla mi trochu protivná, zatímco ta první EdP mi připadala povedená. EdT neznám, Blossom se mi líbila.
Obecně mě nebaví, když nějaká odnož těží z názvu původní, vydá se v podobném flakónu a přitom je úplně jiná. (Na druhé straně mi vůbec nevadí, když je něčeho "řada"... třeba Aqua Allegorie nebo Hermesovy Zahrady...na nové přírůstky se pak vyloženě těším.)
Já tam pačuli, která na mně dělá taková pánská alotria, mám také a právě kvůli tomu jsem ji prodala, ale na jiných je krásná.
Pôvodnú Euphoriu som svojho času nosila a mala rada, bola originálna a nezameniteľná. Z jej odnoží ma už nezaujala ani jedna.
Krásnej přehled.
Mně všechny odnože a limitky lezou na nervy... ale jak už řekl Thierry Wasser: "Pracujeme pro firmu a nejsme žádní filantropové, my musíme peníze vydělávat"...
... Co nos, to originál. Noora je o celý pomeranč a hrst koření krásnější, euphorie je trochu jako její výpisky narychlo dopsané před hodinou, aby se paní učitelka nezlobila. Ne, není tak špatná..
No, mám asi štěstí. V mém případě je ho už asi po deseti minutách tak akorát. Po prvním přičichnutí k vialce jsem ale měla stejné pocity. ...a co jsem tak četla, spousta lidí na to má podobný názor. O důvod víc myslet si, že se v obchodech dlouho neohřeje. Ach jo. :/
(Nooru mám doma, ale podobu bych tam osobně hledala marně. Kdyby tam byla, tak by nebylo co řešit...)
P.S. Taky tě zdravím. :)
Známá barbuchy, která hledala marně med ve včeličkovém flakonku měla zkusit právě zlatou euphorii. Med v ní Vás na moment připraví o dech. Je ho moc, není zrovna přírodní a udupe vše kolem. Později nabere lehce pudrový tón, ale i tak je poněkud dotěrná. Do zakouřených prostor, na večírky, pokud je to váš vkus skvělá volba - překřičí i hospodskou rvačku a lehce podmalovaná kouřem možná i dostane šmrnc. Kdo zná Nooru od Swiss, najde jistou podobu. V eupforii mi něco chybí, pro uzemnění. Ale na druhou stranu - uzemnit euphorii, to je vlastně hloupost.
Tímto zde zdravím všechny staré známé i neznámé milovnice vůní.
...dobré.!
Euphoria 2005 - to je prostě klasika, a pro mě jednodušše nejlepší(signifikantní, originální a přesto líbivá, příjemně nositelná, chválená)
v kontextu jejích odnoží...
Resp. všechny ostatní odnože jsou více či méně naředěným a výrazně pochemičnělým originálem se snahou obsáhnout co nejvíce potencionálních zákazníků...
Odnože = nelíbí se mi ani jedna.
Teda - nejsnesitelnější je Endless. JE pěkná, ale také je TAK neoriginální a zapomenutelná...
Šanci mají u mě ještě ty "zlaté" flakony, z těch jsem zatím nezkoušela ani jeden.