Můj první srdíčkový flakón

Avatar od wendulka, 9. února 2015

Když tady domenica před pár dny v diskuzi zmínila, že slavná Romy Schneider měla ve své šatně na poličce L'Heure Bleue a zároveň barbucha věnovala svůj první článek včeličkám, uvědomila jsem si, že jsem se až doposud nikdy nevěnovala Modré hodině a měla bych to napravit, jelikož v průběhu času u mě zakotvily všechny její současné koncentrace. Jsou to sice teprve tři roky, ale stále to mám v živé paměti. Mé parfémové šílenství bylo ještě v počátcích, s niché vůněmi a exkluzivkami jsem tehdy zatím jen zlehka koketovala, mojí signature vůní byl ještě Addict v původní verzi a s tímto jsem vyrazila do Dlouhé se poprvé seznámit, neboť kromě samotné vůně mě fascinoval právě srdíčkový flakon.

(http://farm2.static.guerlain.com)

13 let před tím, než spatřil světlo světa slavný Shalimar, prý chtěl Jacques Guerlain, olivněný večerními procházkami podél Seiny, zachytit magický okamžik, kdy slunce již zapadlo, ale hvězdy ještě nevyšly a obloha byla soumračně modrá. Z uměleckého hlediska Paříži tehdy vévodil styl art nouveau, vyznačující se přirozeně zaoblenými tvary a srdíčkový flakón byl na světě. Existují sice záznamy návrhářů flakonu a sklářů, kteří si jej evidovali jako "četnický kloboukový flakon", neboť zátka tvarem údajně připomínala pokrývku hlavy francouzského četníka a mnoho internetových zdrojů stále s tímto označením operuje, ale tentokrát mám chuť být za romatinka a věřit srdíčkové pohádce :) .

V průběhu let se ukázalo, že nejenom samotná vůně se osvědčila (manželka J. Guerlaina Lily byla jen jednou z mnoha, pro níž se stala signature vůní), úspěšný byl i samotný flakon, neboť v něm o 7 let později zakotvila Mitsouko. Jak ovšem víme, jeho skutečný boom nastal až před třemi lety díky marketingovému oddělení LVMH a Wasserově třešňové La Petite Robe Noire. S trochou nadsázky tak můžeme říct, že kdo nemá srdíčkový flakon, jako by nebyl :) .

Ale zpátky k L'Heure Bleue a čím si mě tak získala. Začnu s koncentrací EdP. Asi musíte mít především rádi anýz a jeho větrově nasládlou vůni, protože ačkoliv zde přichází ruku v ruce s bergamotem a aldehydy, jeho prvotní úder je opravdu silný. V tomto ohledu je inspirace Après L'ondée skutečně nepopiratelná. Avšak to je jen začátek, jelikož anýz jen dláždí cestu intenzivnímu karafiátu, dále tuberóze, která společně s pomerančovým květem vytvoří hřejivý, medově nasládlý tón. A protože tu máme karafiát, nesmí chybět ani hřebíček s jeho obvyklou stopou živočišnosti a dřevitosti, možná i nějaké to pižmo. Barevně modrým, lépe řečeno nachovým směrem, se Modrá hodina vydá až po pořádném rozvonění, kdy se naplno projeví coby pudrová vůně s hebce sametovou fialkou, kosatcem, vanilkou a mandlovou tonkou a takto drží několik dalších hodin.

(http://1bp.blogspot.com)

Čistý parfém má anýzový úvod ještě výraznější než EdP, o to rychleji se ovšem pak stáhne. Aldehydy s bergamotem zde sice také mají své místo, ale jsou tlumeny pryskyřičnatým kouřem. Odtud rovnou přeskočí ke květinové sametovosti a příjemně sladké fialkovo-kosatcovo vanilkové pudrovosti, zbývající složky včetně živočišnosti se zde drží v pozadí a parfém tak působí mnohem uhlazenějším dojmem, jak je pro čisté parfémy Guerlain typické.

V toaletce se stejně jako v extraitu dočkáte podobné anýzové pecky s bergamotem a karafiátem, ale bez aldehydů. Ze všech tří koncentrací je nejvýrazněji hřebíčková, zcela však postrádá medovou nasládlost EdP (někdo to nazývá až olejovitost). Místo toho rovnou podobně jako extrait přechází do fialkovo-vanilkové polohy, osvěžené sladkým pomerančovým květem a jemným bílým pižmem. Čím víc o tom přemýšlím, že pokud se Thierry Wasser při své práci s touto složkou někde inspiroval, byla to možná zrovna Modrá hodina v koncentraci EdT. A zároveň je to toaletka, která vykazuje největší příbuzenství s Après L'ondée i v základu, neboť obsahuje stejně křehoučký šmolkově modrý kosatec.

(http://etckt.com)

V průběhu let to byla právě L'Heure Bleue, která ovlivnila řadu následujících vůní Guerlain. Namátkou jmenujme Iris Ganache nebo Quand Vient La Pluie. Před 3 roky se navíc, jak víte, dočkala v rámci svých 100. narozenin velmi důstojné oslavy/reinterpretace v podání Thierryho Wassera. Ten do ní velice šikovně zapracoval otisk svojí QVLP a La Petite Robe Noire Modèle No. 2, aniž by touto přidanou sladkostí a energičností jakkoliv narušil podstatu samotné Modré hodiny (podrobněji zde). A že šlo o velmi úspěšně odvedenou práci, dokazuje fakt, že varianta Le Zénith v koncentraci EdP tvoří více než 2 roky součást exkluzivní kolekce Les Parisiennes pod názvem L'Heure de Nuit.

Pokud byste se mě zeptali, jestli dávám některé z koncentrací nějakou zvláštní přednost, byla by to rozhodně EdP, neboť ta mi ze sebe ukazuje nejvíc a byla to ona, kterou jsem si jen pouhé 2 týdny po návštěvě Dlouhé v tomto vytouženém flakonu pořídila a na to se nezapomíná. V těsném závěru se drží extrait, ale úplnou pravdou je, že L'Heure Bleue miluju jako celek. A jaký byl ten váš první srdíčkový flakon nebo na něj teprve čekáte?

Internetové zdroje:

http://www.guerlain.com

https://reneetamara.wordpress.com/2012/11/27/that-temperamental-mitzi-mitsouko-by-guerlain/

http://www.basenotes.net/features/572-bottled-by-baccarat-the-final-event-at-harrods-perfume-diaries

http://www.monsieur-guerlain.com/2008/06/lheure-bleue.html

Titulní obrázek a foto L'Heure Bleue EdP:

vlastní fotoarchiv

Komentáře k článku (6)
kwitek
kwitek (10.2.2015 )

Moc děkuji Wendulce za článek, i když mi ruka cukala už v práci, šetřila jsem si jej na večer až se s LB navoním a pak si to pěkně přečtu :-).
Jsem obdivovatel olejové EdP a majitel domečku, ostatní mám ve vzorcích. Souhlas s Ayuri - LPRN mě až rozčiluje, je pro ten krásný flakon taková kolotočářská a docela ho tím zprofanovala těmi x verzemi (milovnice LPRN prominou :-P). S L´Heure Bleue mám prostě pocit nostalgie, ale takové fakt pěkné, jakoby se s ní zpomalil čas.. Pak mám ještě mini Mitsouko, ale tu už nedávám.

cinkja
cinkja (10.2.2015 )

Moje první L´Heure Bleue byla ve verzi extrait v kovovém obalu s náplní. V srdíčkovém ( pro mě spíše domečkovém) flakónu mám EDP a tu také používám nejčastěji. Extrait si užívám spíše doma, což ale platí o většině vůní v této koncentraci.
Druhým srdíčkovým pak byla Mitsouko a to i v mini verzi extraitu. Nejvíce si však cením limitované edice Shalimaru 180th Anniversary Yellow Gold. A v naší domácnosti můžeme najít i několik verzí La Petite Robe Noire, které, až na Modèle N°2, patří dceři.

Ayuri
Ayuri (10.2.2015 )

Ja mám svoju EdP tiež v "domčeku" a myslím, že tvorí s vôňou dokonalú symbiózu. (LPRN mi do tohoto flakónu vôbec nepasuje)

...pre mňa je Modrá hodina vôňa jarného súmraku a túžba po niečom neuchopiteľnom, čo vyvoláva clivotu...a tiež ten najkrajší kosatec, aký poznám.

barbucha
barbucha (09.2.2015 )

Pěkný srovnání! A víš že máš pravdu?! To ta medově olejovitá nasládlost už byla na mě moc. Proto jsem dala přednost edt, je lehčí a vzdušnější... a byl to jeden z mála impulzivních nákupů - kdy jsem se už zpoza rohu (majíc pár kapek edt na ruce) do toho obchoďáku urychleně vrátila!
A vůbec, jdu si stříknout :-))

slniecko
slniecko (09.2.2015 )

zdá sa, že ešte nutne potrebujem vyskúšať EdT:)

Avatar
(09.2.2015 )

Krásny príbeh! Mám Modrú hodinu edp v tomto flakóne, pre ktorý som prebrala názov "domčekový", mne totiž pripomína pagodu. A je to môj prvý! Len necelé tri týždne. Modrá hodina zhmotňuje moje obľúbené farby - parížsku či kráľovskú modrú. Mám pár vecí v týchto farbách a všimla som si, že si k nim Modrú hodinu intuitívne beriem.