Je totiž zvláštní, že takové doméně žen, jakou je móda a jakou jsou i parfémy, vládli vždycky muži - aspoň jako zakladatelé a vedoucí síly těchto sofistikovaných oborů.
Dnes je situace přece jen trochu jiná, ale nebylo tomu vždycky tak. Samozřejmě, můžeme se utěšovat myšlenkou na hlavu rodiny a krk, který jí hýbá, jak nás učily naše babičky… na neodmyslitelnou a neocenitelnou pomoc v podobě vytváření zázemí, bez něhož by dotyčný myslitel/vynálezce/tvůrce bídně shnil ve špíně a hladu… ale to jsou jen takové berličky, zakrývající dějinnou nespravedlnost!
Tak například: Co vás napadne, když slyšíte jméno Ernest Daltroff? Ano, správně:
Nyní kontrolní otázka: Kdo je Felicie Vanpouille?! (Ostřílené a vysoce vzdělané maniačky, které uhádly, vyhrávají lízátko a mohou si jít přerovnávat vzorky.)
Felicie Vanpouille… múza, družka… spolutvůrkyně, manažerka a v podstatě zachránkyně firmy Caron…
Tedy abychom to vzali od začátku… proslulý Ernest Daltroff zahájil svoji zářnou kariéru roku 1904 - koupí malé pařížské parfumérie, nazvanou podle původní majitelky Anny-Marie Caron: Magasin Caron. Podle stále udržované firemní pověsti za inspiraci vděčil matce
a její zálibě v parfémech… jinak byl prakticky samouk.
(zdroj: www.museudelparfum.net)
Těžko říct, jak by se osud nové firmy vyvíjel, kdyby hned v příštím roce Ernest nepotkal právě Felicii Vanpouille (původním povoláním švadlenu). Rozhodně si museli padnout do oka… a v následujících letech spolu sdíleli nejen život, ale i práci. A šlo o velmi úspěšný svazek – Ernest pilně pracoval na parfémech, a Felicie se jako kreativní spolupracovnice starala o návrhy flakonů, o jejich balení, a celkově, jak bychom řekli teď, o marketing. Že to byly flakony velmi krásné, a na celkovém úspěchu se podílely nemalou měrou, je jasné i dnes… a že byla i první kritičkou a inspirátorkou parfémů, také. I Ernest přínos Felicie oceňoval, takže se v roce 1920 stala spolumajitelkou firmy, což byl v podstatě druhý nejlepší krok, který Daltroff v životě udělal.
Produkci zahájili parfémem „Chantecler“ (1906), a pak následovala řada krásných a dodnes oceňovaných vůní, z nichž je namístě připomenout následující:
Narcisse Noir (1911) – zhusta se uvádí, že se jedná o jeden z prvních případů „product placementu“ v historii kinematografie, neboť se o něm měla zmínit božská Gloria Svansson ve filmu Sunset Boulevard… spíš se ale jedná jen o pěknou urban legend. Nicméně je to parfém krásný a flakon nádherný.
(zdroj: www.polyvore.com)
Tabac Blond (1919) – na oslavu emancipace žen, které se v té době – o tempora, o mores! - už neostýchaly kouřit na veřejnosti. Naopak, pokládalo se to za trés chic!
(zdroj: www.fragrantica.com)
N’Aimez Que Moi (1916) – „ Nemiluj nikoho jiného než mne“ … údajně se Felicie domnívala, že je to vzkaz pro ni, neboť stále doufala v žádost o ruku (která mimochodem nikdy nepřišla),ale souvislost s vojáky, loučícími se v té době se svými milými, zní tak nějak logičtěji.
(zdroj: www.museudelparfum.net)
A další a další – Nuit de Noel (1922), Narcisse Blanc (1923), Bellodgia (1927), En Avion (1932 – k poctě prvních ženských pilotů)… Fleurs de Rocaille (1934)… French Cancan (1936 – určený jako typicky francouzský pro export do USA)… a mnohé jiné až po poslední Ernestovo dílo, Royal Bain (1941).
(zdroj: www.parfumo.net)
Bohužel, pracovní i osobní idylka skončila okupací Francie, a v roce 1940 musel Ernest (neboť byl židovského původu) uprchnout z Francie do New Yorku. Felicie, které u Caronů říkali prostě Madame, zůstala, a zoufale se snažila udržet firmu a zejména ji uchránit před konfiskací a nasazením nucené árijské správy. Problém se tak nějak vyřešil sám, protože Ernest zakrátko, v roce 1941, v exilu zemřel – bylo mu 74 let, byl nemocný, a útěk a starosti mu jistě na zdraví nepřidaly – a Felicie tak zůstala jedinou majitelkou. Původ měla bezchybný, takže o podnik nakonec nepřišla… a vedla ho i nadále pevnou rukou. A velice úspěšně. Promptně angažovala profesionálního parfuméra Michela Morsettiho, takže se portfolio firmy Caron rozrostlo o další skvosty , jakými je třeba Farnesiana (1947),
(zdroj: pinterest.com)
Rose (1949), Or et Noir (1949), Muguet de Bonheur (1952), Poivre (1954), a samozřejmě se starala o výrobu a prodej starších, Ernestových parfémů. Firma Caron vzkvétala… a nakonec i Felicie se dočkala kýženého sňatku - provdala za jistého monsieur Bergauda (pod tímto jménem bývá někdy také zmiňována). Ale o jejích citech k Ernestovi nelze pochybovat, neboť se tak stalo až dlouho po jeho smrti. Nelze pochybovat ani o jejím nadání, protože pod jejím vedením značka nejenže neupadla v zapomnění, ale stala se jednou z nejznámějších a nejoceňovanějších. A to i přesto, že se - jako jediná v tomto oboru! – věnuje pouze a výhradně parfémům, nikoli přidružené výrobě v oblasti módy a kosmetiky. Tedy, popravdě, až na jedinou výjimku: výrobu legendárního pudru!
(zdroj: good-kovka.com)
Felicie Caronům věnovala doslova celý život… protože na firmu dohlížela až do své smrti v roce 1967. V průběhu času samozřejmě přibyli i další parfuméři, další vůně – ale rozhodující přínos a zásluhy jí nikdo nemůže upřít. Kdo ví, jak by značka Caron dopadla, nebýt jí… a to nám po ní zůstala jen jediná fotografie! Ale nakonec – vybudovala si pomník sice ze své podstaty poněkud prchavý, ale přesto trvalý!
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Parfums_Caron
Michelyn Camen. "The House of Caron: Love, War and Perfume." Fragrantica <www.fragrantica.com>
Nigel Groom: The New Perfume Handbook
Geoffrey Jones: A History of the Global Beauty Industry
Nádherný článek!
Parádní článek! Přestože parfémy Caron prošly více či méně rozsáhlou reformulací (a které vůně staršího data ne?), stále jich zůstává několik velmi krásných. Ale hlavně, pořád tam visí ve vzduchu to "něco" extra. To něco působí tak, že do žádného jiného butiku jsem nevstupovala s tak zrychleným pulsem, jako do Caronu (no dobře, kromě první návštěvy La Maison Guerlain :-) ). Fontány, flakónky, mašličky, labutěnky, pudříky... nádhera! Extrakt ženství. A na tom všem má zásluhu i Madame Felicie. Sláva jí.
wendulka: já věděla že se vás spousta chytne :-)
Mitzi: asi jsem to napsala blbě - vím že všechny nenavrhovala, ale zodpovídala za ně jakože ten "kreativní manažer". Ono se to liší i v pramenech, ty informace (a sběratelka jako ty to určitě ví líp :-) ), a kde je uvedená vysloveně jako autor, tam zas chybí fotka toho určitýho flakonu. Rozhodně jí ale připisujou flakon na Poivre a tím pádem "vynález" těch kapiček ve skle, který Caronu zůstaly dodnes...
Abychom byly genderově spravedlivé ;) ten překrásný flakón Narcisse Noir (i mnohé další pro Caron) navrhl muž. A ne ledajaký muž! Geniální Julien Viard.
Doufám, že máš dostatečnou zásobu lízátek :) .
Idem pyšne prerovnávať, už to potrebujú, miláčkovia :-).
Po tom púdri už roky pokukujem (a tie labutienky!!!), nemáte ho niektorá vyskúšaný?
...jdu si přerovnat vzorky, ta nápověda na úvod byla přiliš zjevná :D jinak opět moc pěkně a čtivě napsáno.
Má to štávu. Pěkné. Rozesmálo mě toto: "Ostřílené a vysoce vzdělané maniačky, které uhádly, vyhrávají lízátko a mohou si jít přerovnávat vzorky." Ovšem jen do té doby, než jsem si uvědomila, že nejsem vyhrávající a implicitně odvodila, že si nemohu jít přerovnat vzorky :-D .
Krásny príbeh! Krásne napísané, čítam jedným dychom. Láska je veľká motivátorka, pod jej krídlami sa zrodili veľké diela.