Sladká pryskyřice s drcenými kakaovými slupkami a plátkem sušeného pomeranče posypaného několika solnými krystalky. Ovšem sladkost vcelku rychle ustoupila a spolu se zvýrazněnou slaností a kakaovou nahořklostí se objevily tóny dřeva vysychajícího na mořském břehu s pár kapkami pomerančového likéru. Dojezd je pak doplněn výrazným prachovým pižmem. Typově je zpočátku podobná L´Ambre des Merveilles, ale pak už je to svébytná vůně. Jedinou vadu pro mě má - přivítala bych větší intenzitu.
Tak myslím, že jsem z téhle Pierrovy nové čtveřice našla svého vítěze. Už úvod téhle vůně je podle mě brilantní: trvá to jen pár vteřin, ale směs krystalků soli, kandované pomerančové kůry s krystalky zkaramelizovaného cukru a pomerančového květu s tónem lesních jahod jednoduše nemá chybu.
V tu chvíli jsem si myslela, že by to mohla být další čistokrevná gurmánka, jenže to není přesné, protože sůl nabere na intenzitě, že to spíš začne připomínat solnou jeskyni na pláži. Leží tu i několik klád sluncem vysušeného, přesto pořád vzdušného cedru. V téhle fázi má tedy blíž k vodní vůni.
Tím však ještě zdaleka nekončíme, protože znovu vstupuje do hry Pierrova záliba pro sladké a písečné tóny se začnou mísit s hořkým prachovým kakaem, přes nějž si už cestu klestí jeho vanilka s vůní mléčné čokolády, jakou můžete znát z několika jeho předchozích vůní, ukrytá pod nánosem jemného bílého pižma.
Ovšem ani zde se vůně nestává typicky gurmánskou. Sůl sice ustoupila do pozadí, ale nezmizela docela a místo solné jeskyně společně s pižmem tak nyní na závěr vytváří dojem zpěného slaného mořského příboje, který naráží na pláž. Škoda, že je znovu tak tělová, i když drží o něco lépe než Entre Ciel et Mer, protože ačkoliv se do našich zeměpisných šířek nehodí, neumím si představit originálnější vůni na dovolenou k moři.
Sladká pryskyřice s drcenými kakaovými slupkami a plátkem sušeného pomeranče posypaného několika solnými krystalky. Ovšem sladkost vcelku rychle ustoupila a spolu se zvýrazněnou slaností a kakaovou nahořklostí se objevily tóny dřeva vysychajícího na mořském břehu s pár kapkami pomerančového likéru. Dojezd je pak doplněn výrazným prachovým pižmem. Typově je zpočátku podobná L´Ambre des Merveilles, ale pak už je to svébytná vůně. Jedinou vadu pro mě má - přivítala bych větší intenzitu.
Tak myslím, že jsem z téhle Pierrovy nové čtveřice našla svého vítěze. Už úvod téhle vůně je podle mě brilantní: trvá to jen pár vteřin, ale směs krystalků soli, kandované pomerančové kůry s krystalky zkaramelizovaného cukru a pomerančového květu s tónem lesních jahod jednoduše nemá chybu.
V tu chvíli jsem si myslela, že by to mohla být další čistokrevná gurmánka, jenže to není přesné, protože sůl nabere na intenzitě, že to spíš začne připomínat solnou jeskyni na pláži. Leží tu i několik klád sluncem vysušeného, přesto pořád vzdušného cedru. V téhle fázi má tedy blíž k vodní vůni.
Tím však ještě zdaleka nekončíme, protože znovu vstupuje do hry Pierrova záliba pro sladké a písečné tóny se začnou mísit s hořkým prachovým kakaem, přes nějž si už cestu klestí jeho vanilka s vůní mléčné čokolády, jakou můžete znát z několika jeho předchozích vůní, ukrytá pod nánosem jemného bílého pižma.
Ovšem ani zde se vůně nestává typicky gurmánskou. Sůl sice ustoupila do pozadí, ale nezmizela docela a místo solné jeskyně společně s pižmem tak nyní na závěr vytváří dojem zpěného slaného mořského příboje, který naráží na pláž. Škoda, že je znovu tak tělová, i když drží o něco lépe než Entre Ciel et Mer, protože ačkoliv se do našich zeměpisných šířek nehodí, neumím si představit originálnější vůni na dovolenou k moři.