Zima před pár lety.
Pozdě v noci, klub těsně před oficiální zavíračkou.
V zázemí je ale stále relativně živo, nikomu se nechce domů.
Vedle mě stojí A. Č.
Tiše sleduje okolí, pak se otočí ke mně a s lehkým úsměvem prohodí: "Voníš jako Vánoce."
Víc jsme si toho ten večer neřekli.
Ale nezapomněla jsem na to.
Bylo to totiž velmi výstižné.
Santal Massoia totiž zrcadlí scenérii, na níž rozžhaveným uhlíkům podobné úlomky sušeného ovoce spolu s měkkými a hebkými třískami vonného dřeva hoří smetanovým plamenem, z plamene pak povstává sladké, kořeněné, tiché a všeobjímající teplo. A tohle teplo v sobě nese i připomínku toho, že...
... tmou svítí vlasatice bledá
tmou vojsko nemluvňátko hledá...
Několik prvních vteřin je cítit pryskyřičný santal, potom se rozvine příjemný mléčný zelený akord. Že by zelené fíky? Sice jsem je nikdy necítil, ale dovedu si je s touto vůní ztotožnit. Tedy zelené fíky. Fíky s časem dřevnatí, až přejdou na nepříliš zajímavou dřevitou směs se svěžím podtónem, v podstatě odpovídající rozvoněné Voyage d'Hermès vytvořené Ellenou o rok dříve. Za tu exkluzivní cenu vůně rozhodně nestojí.
Horká a suchá dřevitá vůně s nesladkým začátkem, výrazně připomínajícím Papriku Brasil bez papriky. Postupně začala sládnout, ale rozhodně ne žádné gurmánské tóny - spíš podoba sladkého dřeva a prachu znesladké skořice. Spojitost s Paprikou Brasil zůstala po celou dobu patrná a na konci se ještě zvýraznila prachovým bílým pepřem. Pro někoho jednu vadu možná mít bude - santal - vysloveně santalová rozhodně není. Tedy přesněji řečeno: santalu je pouze stopové množství. A jedno milé překvapení nakonec - drží na mě zdaleka nejdéle z celé řady Hermessence....
Doteď si vzpomínám, jak jsem kdysi tuhle vůni zkusila poprvé, protože jsem se podle složení těšila na mléčně santalovou vůni. No a po čtyřech letech to dopadlo úplně stejně jako tenkrát. Houbeles santal, ale ostré aldehydy s trpkými zelenými fíky a vůní navlhlého sena. Tak jsem si řekla, vydrž, třeba se ještě objeví. No neobjevil. Místo toho začal fík po rozvonění moučnatět a dřevnatět.
Mléčné tóny se objevily až po delším rozvonění, nenechte se však mýlit, žádný santal, to jen Ellena fíky zlehka pokapal kondenzovaným mlékem. Bohužel to moc nepomohlo, protože fíky i dřevo ho na mojí kůži vsáklo asi tak rychle, jako když Usain Bolt uběhne stovku a zůstala zase jen hořce fíková, sušše dřevitá vůně, jemně poprášená bílým pižmem. Jako dřevitá fíkovka dobrý, ale za ten velký santalový podvod ten palec nahoru neotočím a nechávám pěst zavřenou.
Zima před pár lety.
Pozdě v noci, klub těsně před oficiální zavíračkou.
V zázemí je ale stále relativně živo, nikomu se nechce domů.
Vedle mě stojí A. Č.
Tiše sleduje okolí, pak se otočí ke mně a s lehkým úsměvem prohodí: "Voníš jako Vánoce."
Víc jsme si toho ten večer neřekli.
Ale nezapomněla jsem na to.
Bylo to totiž velmi výstižné.
Santal Massoia totiž zrcadlí scenérii, na níž rozžhaveným uhlíkům podobné úlomky sušeného ovoce spolu s měkkými a hebkými třískami vonného dřeva hoří smetanovým plamenem, z plamene pak povstává sladké, kořeněné, tiché a všeobjímající teplo. A tohle teplo v sobě nese i připomínku toho, že...
... tmou svítí vlasatice bledá
tmou vojsko nemluvňátko hledá...
Několik prvních vteřin je cítit pryskyřičný santal, potom se rozvine příjemný mléčný zelený akord. Že by zelené fíky? Sice jsem je nikdy necítil, ale dovedu si je s touto vůní ztotožnit. Tedy zelené fíky. Fíky s časem dřevnatí, až přejdou na nepříliš zajímavou dřevitou směs se svěžím podtónem, v podstatě odpovídající rozvoněné Voyage d'Hermès vytvořené Ellenou o rok dříve. Za tu exkluzivní cenu vůně rozhodně nestojí.
Horká a suchá dřevitá vůně s nesladkým začátkem, výrazně připomínajícím Papriku Brasil bez papriky. Postupně začala sládnout, ale rozhodně ne žádné gurmánské tóny - spíš podoba sladkého dřeva a prachu znesladké skořice. Spojitost s Paprikou Brasil zůstala po celou dobu patrná a na konci se ještě zvýraznila prachovým bílým pepřem. Pro někoho jednu vadu možná mít bude - santal - vysloveně santalová rozhodně není. Tedy přesněji řečeno: santalu je pouze stopové množství. A jedno milé překvapení nakonec - drží na mě zdaleka nejdéle z celé řady Hermessence....
Doteď si vzpomínám, jak jsem kdysi tuhle vůni zkusila poprvé, protože jsem se podle složení těšila na mléčně santalovou vůni. No a po čtyřech letech to dopadlo úplně stejně jako tenkrát. Houbeles santal, ale ostré aldehydy s trpkými zelenými fíky a vůní navlhlého sena. Tak jsem si řekla, vydrž, třeba se ještě objeví. No neobjevil. Místo toho začal fík po rozvonění moučnatět a dřevnatět.
Mléčné tóny se objevily až po delším rozvonění, nenechte se však mýlit, žádný santal, to jen Ellena fíky zlehka pokapal kondenzovaným mlékem. Bohužel to moc nepomohlo, protože fíky i dřevo ho na mojí kůži vsáklo asi tak rychle, jako když Usain Bolt uběhne stovku a zůstala zase jen hořce fíková, sušše dřevitá vůně, jemně poprášená bílým pižmem. Jako dřevitá fíkovka dobrý, ale za ten velký santalový podvod ten palec nahoru neotočím a nechávám pěst zavřenou.