Velký večer začíná docela do pánska, s aromatickou a trochu nahořklou levandulí, což se mně osobně moc nezamlouvá. Brzy však začne sládnout, nejprve skořicově kořenitě, labdanově a lehce koženě a za krátko čím dál víc vanilkově s pryskyřičným benzoinem a krémovou tonkou, až je z toho skoro gurmánská ambra bez doplňujících elementů, které známe z jiných ambrových vůni (kouř, růže apod.). Jestli někdy byla živočišná, tak v aktuální formulaci není a tím pádem je medovou Absolue pour le Soir inspirovaná opravdu jen velmi vzdáleně.
Medievální fakule (ne,žádná sprosťárna),středověká krčma,osvětlená pochodněmi,otevřené ohniště a v něm už jej řeřavé uhlíky,na masivních dubových stoliskách(prostě obří stoly),cínové lžíce,dvouhroté vidlice,dřevěné mísy,poháry s těžkým myrhovým vínem co tiší bolest a dává zapomenout,bolestná vůně,vypaluje rány,prach bitev,pachuť slz bezmoci,sladká chuť chystané pomsty
(nakyslé dřevo,komůrky červotoče,sud ve kterém snad někdy zrál nějaký truňk už je ale prázdý a je cítit tmelící smůlou,zapravený obručemi,zapálené jehličí,pryskyřičný spíš než sladký dým,pach textilní náplasti,pro mě odlehčená variace na oblíbené Laudano Nero)
(btw s Tonkou od Bocleta na druhé ruce se báječně doplnila)
...dnes
Grand Soir.?.
Řekla bych, že nádherná a ne pro každého.
Momentálně(mám znovu vzorek)
je na mně zpočátku živočišná tak, jako by někdo dýkou míchal pravou ambrou...
...vanilkou sladký koňak vmíchavaný do pryskyřic udržovaných na teplotu těla...
Ale tentokrát je tam relativně strašně živočišna,
takového pichlavě chlípného,
osciluje to na hraně oudu a živé ambry.
V jedné vteřině si uvědomuji, jak mě to irituje a současně ale přitahuje..!,
prostě pod tím tmavo zlatým, zlatě čokoládově opalizujícím, nadýchaně lávovým povrchem ztěžka dýchá smyslnost a tíha a člověk ztěžka polyká...
...kouř cigár i polibky...
Ta vůně je opojně malátná,
nebezpečná...
...krásná
Ambra. Koňaková, ovocná, sladká, jemně kořeněná, olejovitá. Potom dlouhotrvající mírně živočišný vanilkový krém, který se prolíná s pudrovým kakaem. Ve výsledku spíše nepříjemná přeslazená vůně. Výdrž přesahuje 8 hodin.
...koňaková ambra,
koňakové pryskyřice.
Koňakem obarvené,
koňakem ochucené...
Hutné, opojné, až mírně dávivé, mazlavě alkoholové, delikátně doutnající, podprahově větrové a podprahově elegantně živočišné...
Nebezpečná vůně...
...protože jestli s touhle vůní něco zažijete,
zadře se vám to hluboko pod kůži jak tříska ve tvaru rybářského háčku...
...a při každém pokusu o vytažení pocítíte bolest...
Dřevo nasáklé sladkou pryskyřicí a skořice - akorát tak sladká a prachová. Po chvíli se objevily ještě závany pačuli v podobě vlhké černé hlíny, ale pak už jen vanilkově sladká hřejivá skořice, skořice a zase skořice.
Mám ráda první okamžiky prvního zkoušení nové vůně. Jakýkoli příměr, jakýkoli odkaz na jiný parfém, který mě v těch chvílích napadne, mi už zůstane s parfémem spojený napořád, byť jej později budu vnímat více či méně jinak. Když jsem poprvé zkoušela Grand Soir okamžitě jsem si vybavila dva parfémy: Slona od Kenza a Organzu Indécence od Givenchy.
Grand Soir je orientální, ambrový parfém s lehce skořicovým podtónem. Jemný, nijak opulentní, tak nějak obrácený do sebe, klidný a svým způsobem až meditační. Večer v Paříži, ale strávený ne někde na velké společenské akci, mezi neóny a šustěním večerních rób. Nic okázalého. Tohle je spíš návrat domů (nebo do hotelu) z příjemného posezení s přáteli, z kina nebo z dlouhé procházky. Světla pouličního osvětlení a aut už jsou tlumená, život velkoměsta se začíná zpomalovat a tišit… od Seiny začíná foukat studený vítr, je čas zahalit se do šálu, který hřeje hned dvakrát – díky své textuře a proto, že je provněný parfémem.
Je to spíše lineární parfém typu "co slíbí na začátku, to dotáhne do konce". Medově sladký benzoin a skořice, prohřívající ambrové vrstvy zakápnuté kvalitním likérem, se hladce mísí s kouřovým tónem labdana, vanilkou a krémovou tonkou. Sladkost je tady jen naznačená, působí jako podkres dominujícím ambrovým tónům, a dodává parfému na hřejivosti. Gurmánka to tedy nakonec není. Výdrž je je nadprůměrná, projekce tak akorát. Ano, unesla bych ještě větší "opulentnost", ale i tak jak je, se mi moc líbí. Včetně názvu.
(21.8.2016)
Obšírněji a s fotografiemi na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2016/08/21/maison-francis-kurkdjian-petit-matin-a-grand-soir-recenze/
První letmý dojem z papírku - jakoby jste Kenzo Jungle řízli růží s labdanem...
na ruce už se to vše prolíná trochu jinak, Jungle se v úvodu téměř neprojevuje, i když ji lze tušit na pozadí vanilkové růže a labdana - ano s koženým podtónem a skleničkou od nějakého strašně dobrého brazilského rumu....
Vydrží velmi dlouho, a jak slábne zase cítím sladce ambrovou tonku, nebo-li tu kenzovsky hřebíčkově-kořeněnou vanilku.
Musím ovšem konstatovat, že na mě je to Kurkdjianovsky málo zvrhlé
Dlouho jsem čekala na to, kdy pro mě Francis Kurkdjian v rámci svojí vlastní produkce vytvoří tu správnou vůni. Až ho konečně letos napadla geniální myšlenka: udělat z Cologne pour le Soir a Absolue pour le Soir nositelnou vůni. A stačilo k tomu následující: vypustit koření, především nechutně živočišný kmín a znatelně ubrat na medovosti. Tedy určitá jiskřivá medovost s vůní ambrové růže a kapkou alkoholu, jíž se Grand Soir teoreticky vzdáleně hlásí k příbuzenství se svými přechůdkyněmi, tu zůstala. V žádném případě však nepůsobí ulepeně.
Místo toho se Grand Soir vydává typově směrem PG13 Brûlure de Rose jen s tím rozdílem, že sem nám Francis místo malin, kakaového poprašku, pižma a crème brûlée přidal k vanilce, ambře a benzoinu tu krásnou našlehanou tonku z Fève Délicieuse, která v drydownu přejde do bíločokoládova a labdanum s koženým podtónem, aby v základu opět teoreticky připomněl tématiku Soir a nepůsobila tak líbivě, A tentokrát nejenže drží dlouhé hodiny, ale na rozdíl od Baccarat Rouge 540 jde i do prostoru a já jsem beznadějně zamilovaná.
Velký večer začíná docela do pánska, s aromatickou a trochu nahořklou levandulí, což se mně osobně moc nezamlouvá. Brzy však začne sládnout, nejprve skořicově kořenitě, labdanově a lehce koženě a za krátko čím dál víc vanilkově s pryskyřičným benzoinem a krémovou tonkou, až je z toho skoro gurmánská ambra bez doplňujících elementů, které známe z jiných ambrových vůni (kouř, růže apod.). Jestli někdy byla živočišná, tak v aktuální formulaci není a tím pádem je medovou Absolue pour le Soir inspirovaná opravdu jen velmi vzdáleně.
Medievální fakule (ne,žádná sprosťárna),středověká krčma,osvětlená pochodněmi,otevřené ohniště a v něm už jej řeřavé uhlíky,na masivních dubových stoliskách(prostě obří stoly),cínové lžíce,dvouhroté vidlice,dřevěné mísy,poháry s těžkým myrhovým vínem co tiší bolest a dává zapomenout,bolestná vůně,vypaluje rány,prach bitev,pachuť slz bezmoci,sladká chuť chystané pomsty
(nakyslé dřevo,komůrky červotoče,sud ve kterém snad někdy zrál nějaký truňk už je ale prázdý a je cítit tmelící smůlou,zapravený obručemi,zapálené jehličí,pryskyřičný spíš než sladký dým,pach textilní náplasti,pro mě odlehčená variace na oblíbené Laudano Nero)
(btw s Tonkou od Bocleta na druhé ruce se báječně doplnila)
...dnes
Grand Soir.?.
Řekla bych, že nádherná a ne pro každého.
Momentálně(mám znovu vzorek)
je na mně zpočátku živočišná tak, jako by někdo dýkou míchal pravou ambrou...
...vanilkou sladký koňak vmíchavaný do pryskyřic udržovaných na teplotu těla...
Ale tentokrát je tam relativně strašně živočišna,
takového pichlavě chlípného,
osciluje to na hraně oudu a živé ambry.
V jedné vteřině si uvědomuji, jak mě to irituje a současně ale přitahuje..!,
prostě pod tím tmavo zlatým, zlatě čokoládově opalizujícím, nadýchaně lávovým povrchem ztěžka dýchá smyslnost a tíha a člověk ztěžka polyká...
...kouř cigár i polibky...
Ta vůně je opojně malátná,
nebezpečná...
...krásná
Ambra. Koňaková, ovocná, sladká, jemně kořeněná, olejovitá. Potom dlouhotrvající mírně živočišný vanilkový krém, který se prolíná s pudrovým kakaem. Ve výsledku spíše nepříjemná přeslazená vůně. Výdrž přesahuje 8 hodin.
...koňaková ambra,
koňakové pryskyřice.
Koňakem obarvené,
koňakem ochucené...
Hutné, opojné, až mírně dávivé, mazlavě alkoholové, delikátně doutnající, podprahově větrové a podprahově elegantně živočišné...
Nebezpečná vůně...
...protože jestli s touhle vůní něco zažijete,
zadře se vám to hluboko pod kůži jak tříska ve tvaru rybářského háčku...
...a při každém pokusu o vytažení pocítíte bolest...
Dřevo nasáklé sladkou pryskyřicí a skořice - akorát tak sladká a prachová. Po chvíli se objevily ještě závany pačuli v podobě vlhké černé hlíny, ale pak už jen vanilkově sladká hřejivá skořice, skořice a zase skořice.
Mám ráda první okamžiky prvního zkoušení nové vůně. Jakýkoli příměr, jakýkoli odkaz na jiný parfém, který mě v těch chvílích napadne, mi už zůstane s parfémem spojený napořád, byť jej později budu vnímat více či méně jinak. Když jsem poprvé zkoušela Grand Soir okamžitě jsem si vybavila dva parfémy: Slona od Kenza a Organzu Indécence od Givenchy.
Grand Soir je orientální, ambrový parfém s lehce skořicovým podtónem. Jemný, nijak opulentní, tak nějak obrácený do sebe, klidný a svým způsobem až meditační. Večer v Paříži, ale strávený ne někde na velké společenské akci, mezi neóny a šustěním večerních rób. Nic okázalého. Tohle je spíš návrat domů (nebo do hotelu) z příjemného posezení s přáteli, z kina nebo z dlouhé procházky. Světla pouličního osvětlení a aut už jsou tlumená, život velkoměsta se začíná zpomalovat a tišit… od Seiny začíná foukat studený vítr, je čas zahalit se do šálu, který hřeje hned dvakrát – díky své textuře a proto, že je provněný parfémem.
Je to spíše lineární parfém typu "co slíbí na začátku, to dotáhne do konce". Medově sladký benzoin a skořice, prohřívající ambrové vrstvy zakápnuté kvalitním likérem, se hladce mísí s kouřovým tónem labdana, vanilkou a krémovou tonkou. Sladkost je tady jen naznačená, působí jako podkres dominujícím ambrovým tónům, a dodává parfému na hřejivosti. Gurmánka to tedy nakonec není. Výdrž je je nadprůměrná, projekce tak akorát. Ano, unesla bych ještě větší "opulentnost", ale i tak jak je, se mi moc líbí. Včetně názvu.
(21.8.2016)
Obšírněji a s fotografiemi na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2016/08/21/maison-francis-kurkdjian-petit-matin-a-grand-soir-recenze/
První letmý dojem z papírku - jakoby jste Kenzo Jungle řízli růží s labdanem...
na ruce už se to vše prolíná trochu jinak, Jungle se v úvodu téměř neprojevuje, i když ji lze tušit na pozadí vanilkové růže a labdana - ano s koženým podtónem a skleničkou od nějakého strašně dobrého brazilského rumu....
Vydrží velmi dlouho, a jak slábne zase cítím sladce ambrovou tonku, nebo-li tu kenzovsky hřebíčkově-kořeněnou vanilku.
Musím ovšem konstatovat, že na mě je to Kurkdjianovsky málo zvrhlé
Dlouho jsem čekala na to, kdy pro mě Francis Kurkdjian v rámci svojí vlastní produkce vytvoří tu správnou vůni. Až ho konečně letos napadla geniální myšlenka: udělat z Cologne pour le Soir a Absolue pour le Soir nositelnou vůni. A stačilo k tomu následující: vypustit koření, především nechutně živočišný kmín a znatelně ubrat na medovosti. Tedy určitá jiskřivá medovost s vůní ambrové růže a kapkou alkoholu, jíž se Grand Soir teoreticky vzdáleně hlásí k příbuzenství se svými přechůdkyněmi, tu zůstala. V žádném případě však nepůsobí ulepeně.
Místo toho se Grand Soir vydává typově směrem PG13 Brûlure de Rose jen s tím rozdílem, že sem nám Francis místo malin, kakaového poprašku, pižma a crème brûlée přidal k vanilce, ambře a benzoinu tu krásnou našlehanou tonku z Fève Délicieuse, která v drydownu přejde do bíločokoládova a labdanum s koženým podtónem, aby v základu opět teoreticky připomněl tématiku Soir a nepůsobila tak líbivě, A tentokrát nejenže drží dlouhé hodiny, ale na rozdíl od Baccarat Rouge 540 jde i do prostoru a já jsem beznadějně zamilovaná.