Je to takové tekuté ranní světlo... nebo snad rovnou osvícení? Má duše, právě očištěná od všeho hříchu, oblékla bílý kment a chválí Boha. Ta chvála uniká otevřeným oknem, jímž přišel úsvit, a stoupá k nebesům v tenkých spirálkách příjemné vůně kadidla. Až vyjdu do toho nového dne, neušpiním to své nové bělostné roucho, svou čistou duši? A už slyším odpověď: "Neboj se vyjít. Dej na svou duši pozor, ale když se ušpiníš, vrať se, přece víš, že odpuštění existuje".
Ryzí kadidlovka - velmi autentická vůně studeného kamenného kostela s vůní studeného, mírně nasládlého, kadidla. Pro milovníky/milovnice kadidla je vyzkoušení přímo povinností....
Kadidlo a čisté prádlo.
Prádlo bělostné, jehož běloba jde až domodra...
A k tomu nesmírná měkkost nebeských oblak ve formě lahodného gintonicu z labdana a vetiveru a s pár zrnky pepře.
Hmm...
...tohle není neposkvrněná vůně,
tohle je v ctnostném rouše hříšná požitkářka.
Osvěžující - díky vnímaným možným požitkům,
distingovaná elegance - díky černé barvě roucha.
Cardinal má v sobě i vodu...
...rozpustilé a vší silou plácnutí do vody, do vody v kropence, do vody svěcené.
A tisíce kapek se rozletí těžkým éterem pod klenbami a dopadají jak miniaturní jiskřičky na zelené stvoly květin ve vázách u oltáře.
Nakonec teplo...
...tkanina kostelního roucha je tuhá, téměř neprodyšná, ovšem co krok, to nepatrný pohyb a zpod látky se do okolí uvolní pár molekul živočišného tepla z mladého těla...
Voda, vzduch, zeleno, kadidlo, čerstvo i teplo, měkkost a paradoxně temná lehkost bytí.
Hlt slabého gintonicu v ústech...
Vůně kadidla - pryskyřičná a sladká. Připadá mi šťavnatá (je to zvláštní, cítím mrkev) a světlá. Ne dusivý kouř, ale roztavená kalafuna. Pára z právě žehlené košile (vzpomněla jsem si na vůně Annick Goutal, Encens Flamboyant a Ambre Fétiche). Vůně stoupající k nebesům. Asi díky názvu a asociaci s košilí si ji dovedu představit spíše na muži. A přesto, že jsem vzorek zvolila na dnešní návštěvu pohřbu, připadá mi optimistická. Vypůjčím si citát z parte: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Tento římský kardinál není žádný intrikán, je to muž čistého srdce, jehož kadidlo se vznáší přímo k nebesům. Následuje po nasládlém pepři a je západního typu: výrazně citrusové, hřejivě pryskyřičné a jemně kořeněné. Jeho výdrž přesahuje 9 hodin. Souhlasím s Mitzi: spíše než kouřící kadidelnici připomíná ještě nezapálenou pryskyřici. Kardinálovým starším bratrem je dřevitější Avignon (Comme des Garçons). Luca Turin tento parfém v průvodci z roku 2008 ohodnotil čtyřmi hvězdičkami z pěti.
Není to hřích zamilovat se právě do Kardinála? Navíc po vyzkoušení minimálně 69 dalších parfémů!? Když on je tak nádherně chladný, klidný, bezpohlavní ;). Žádný prsten, rudá cappa magna... tenhle kardinál nepotřebuje sedmimetrovou vlečku a jiné odznaky světské moci, rozhodně ho vidím jen v bílém. Světlem a čistotou vykouzlí úsměv hned při prvním seznámení.
Nejhezčí vůně kadidla, co jsem zatím potkala. Ještě nezapáleného, bez kouře. Díky ambře a vetiveru je výsledný akord nesmírně uklidňující. Myrhový tón lehoučce dodává živočišnost. Když přivřu oči, slyším chorál a možná i zvon.
Je to tak, tady ten název sedí. Ledové kadidlo, zostřené namletým černým pepřem tu opravdu už od první chvíle evokuje studený kamenný kostel. Na rozdíl od jiných kadidlovek tohoto typu působí však o dost starodávněji a zaprášeněji (směs labdana a kouřového vetiveru se slanými podtóny).
Teprve hřejivá ambra v základu vás vytáhne ven z těch majestátních prostor ven na čerstvý vzduch. Prosluněný jehličnatý les s navlhlou půdou působí ve srovnání s nimi přece jen o něco vřeleji. Ta krátká návštěva ve vás ovšem zanechala tak hluboký dojem, že máte pocit, jako kdyby byl ten kostel s kardinálem neustále jen pár kroků za vámi - v téhle fázi, kdy se obě části prolnou, je Cardinal nejkrásnější.
Všechna čest, tahle vůně dostála svému jménu....
Zášleh ledově ostrého kadidla na začátku je tak ostrý, že se zlomíte v pase a začnete se zpovídat ze svých hříchů, neboť takhle nějak je asi cítit zamrzlé peklo... Vlastně si vůbec neuvědomíte, že takhle čpavé kadidlo nesnášíte - není čas na city, teď musíte spasit duši a život.... A zároveň vás cosi majestátního přinutí zastavit se, narovnat a prozkoumat tu mrazivou kouřovou clonu, protože za ní začínáte tušit velebnou postavu intrikánského kardinála ano, stojí tam... a - světe div se - on se pousmál, kouř měkne a rozestupuje se, vy začnete přemýšlet o bohu, o lidech, rozhovoříte se spolu, a oba vyjdete na zápraží a usednete na dřevěnou lavičku, vítr si pohrává s trávou a prašnou hlínou a dřívky u kořenů stromu, dveře kostela jsou stále otevřené, ale ty proužky kadidla, které z něj teď vychází se prolnuly s hřejivou vůní schránek s ambrovými poklady. Vyprávíte si dlouho do pozdního odpoledne a zjišťujete, že Kardinál je vlastně moudrý a laskavý muž....
Výdrž: mám vůni na sobě necelých 6 hodin a stále drží.
edit. 14 hodin a stále cítím zbytky umírněného kadidla
Studená vôňa kostola. Škrtí ako naškrobená biela blúzka.
Postupne sa štipľavé kadidlo uhladzuje, vôňa jemne sladne a naberá púdrovo-zemitý nádych. Na konci sladkosť vystupuje do popredia. Neznesiteľný naškrobenec sa zmení na prítulnú mačičku!
Finále: hrejivý, balzamicko- púdrový koncert ambry a labdania!
Výdrž: výborná, silage stredná. Farba: najprv dusivá dymovo biela; na konci: ako perie hrkútajúcich hrdličiek.
Kontrastná ženskosť.
Je to takové tekuté ranní světlo... nebo snad rovnou osvícení? Má duše, právě očištěná od všeho hříchu, oblékla bílý kment a chválí Boha. Ta chvála uniká otevřeným oknem, jímž přišel úsvit, a stoupá k nebesům v tenkých spirálkách příjemné vůně kadidla. Až vyjdu do toho nového dne, neušpiním to své nové bělostné roucho, svou čistou duši? A už slyším odpověď: "Neboj se vyjít. Dej na svou duši pozor, ale když se ušpiníš, vrať se, přece víš, že odpuštění existuje".
Ryzí kadidlovka - velmi autentická vůně studeného kamenného kostela s vůní studeného, mírně nasládlého, kadidla. Pro milovníky/milovnice kadidla je vyzkoušení přímo povinností....
Kadidlo a čisté prádlo.
Prádlo bělostné, jehož běloba jde až domodra...
A k tomu nesmírná měkkost nebeských oblak ve formě lahodného gintonicu z labdana a vetiveru a s pár zrnky pepře.
Hmm...
...tohle není neposkvrněná vůně,
tohle je v ctnostném rouše hříšná požitkářka.
Osvěžující - díky vnímaným možným požitkům,
distingovaná elegance - díky černé barvě roucha.
Cardinal má v sobě i vodu...
...rozpustilé a vší silou plácnutí do vody, do vody v kropence, do vody svěcené.
A tisíce kapek se rozletí těžkým éterem pod klenbami a dopadají jak miniaturní jiskřičky na zelené stvoly květin ve vázách u oltáře.
Nakonec teplo...
...tkanina kostelního roucha je tuhá, téměř neprodyšná, ovšem co krok, to nepatrný pohyb a zpod látky se do okolí uvolní pár molekul živočišného tepla z mladého těla...
Voda, vzduch, zeleno, kadidlo, čerstvo i teplo, měkkost a paradoxně temná lehkost bytí.
Hlt slabého gintonicu v ústech...
Vůně kadidla - pryskyřičná a sladká. Připadá mi šťavnatá (je to zvláštní, cítím mrkev) a světlá. Ne dusivý kouř, ale roztavená kalafuna. Pára z právě žehlené košile (vzpomněla jsem si na vůně Annick Goutal, Encens Flamboyant a Ambre Fétiche). Vůně stoupající k nebesům. Asi díky názvu a asociaci s košilí si ji dovedu představit spíše na muži. A přesto, že jsem vzorek zvolila na dnešní návštěvu pohřbu, připadá mi optimistická. Vypůjčím si citát z parte: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Tento římský kardinál není žádný intrikán, je to muž čistého srdce, jehož kadidlo se vznáší přímo k nebesům. Následuje po nasládlém pepři a je západního typu: výrazně citrusové, hřejivě pryskyřičné a jemně kořeněné. Jeho výdrž přesahuje 9 hodin. Souhlasím s Mitzi: spíše než kouřící kadidelnici připomíná ještě nezapálenou pryskyřici. Kardinálovým starším bratrem je dřevitější Avignon (Comme des Garçons). Luca Turin tento parfém v průvodci z roku 2008 ohodnotil čtyřmi hvězdičkami z pěti.
Není to hřích zamilovat se právě do Kardinála? Navíc po vyzkoušení minimálně 69 dalších parfémů!? Když on je tak nádherně chladný, klidný, bezpohlavní ;). Žádný prsten, rudá cappa magna... tenhle kardinál nepotřebuje sedmimetrovou vlečku a jiné odznaky světské moci, rozhodně ho vidím jen v bílém. Světlem a čistotou vykouzlí úsměv hned při prvním seznámení.
Nejhezčí vůně kadidla, co jsem zatím potkala. Ještě nezapáleného, bez kouře. Díky ambře a vetiveru je výsledný akord nesmírně uklidňující. Myrhový tón lehoučce dodává živočišnost. Když přivřu oči, slyším chorál a možná i zvon.
Je to tak, tady ten název sedí. Ledové kadidlo, zostřené namletým černým pepřem tu opravdu už od první chvíle evokuje studený kamenný kostel. Na rozdíl od jiných kadidlovek tohoto typu působí však o dost starodávněji a zaprášeněji (směs labdana a kouřového vetiveru se slanými podtóny).
Teprve hřejivá ambra v základu vás vytáhne ven z těch majestátních prostor ven na čerstvý vzduch. Prosluněný jehličnatý les s navlhlou půdou působí ve srovnání s nimi přece jen o něco vřeleji. Ta krátká návštěva ve vás ovšem zanechala tak hluboký dojem, že máte pocit, jako kdyby byl ten kostel s kardinálem neustále jen pár kroků za vámi - v téhle fázi, kdy se obě části prolnou, je Cardinal nejkrásnější.
Všechna čest, tahle vůně dostála svému jménu....
Zášleh ledově ostrého kadidla na začátku je tak ostrý, že se zlomíte v pase a začnete se zpovídat ze svých hříchů, neboť takhle nějak je asi cítit zamrzlé peklo... Vlastně si vůbec neuvědomíte, že takhle čpavé kadidlo nesnášíte - není čas na city, teď musíte spasit duši a život.... A zároveň vás cosi majestátního přinutí zastavit se, narovnat a prozkoumat tu mrazivou kouřovou clonu, protože za ní začínáte tušit velebnou postavu intrikánského kardinála ano, stojí tam... a - světe div se - on se pousmál, kouř měkne a rozestupuje se, vy začnete přemýšlet o bohu, o lidech, rozhovoříte se spolu, a oba vyjdete na zápraží a usednete na dřevěnou lavičku, vítr si pohrává s trávou a prašnou hlínou a dřívky u kořenů stromu, dveře kostela jsou stále otevřené, ale ty proužky kadidla, které z něj teď vychází se prolnuly s hřejivou vůní schránek s ambrovými poklady. Vyprávíte si dlouho do pozdního odpoledne a zjišťujete, že Kardinál je vlastně moudrý a laskavý muž....
Výdrž: mám vůni na sobě necelých 6 hodin a stále drží.
edit. 14 hodin a stále cítím zbytky umírněného kadidla
Studená vôňa kostola. Škrtí ako naškrobená biela blúzka.
Postupne sa štipľavé kadidlo uhladzuje, vôňa jemne sladne a naberá púdrovo-zemitý nádych. Na konci sladkosť vystupuje do popredia. Neznesiteľný naškrobenec sa zmení na prítulnú mačičku!
Finále: hrejivý, balzamicko- púdrový koncert ambry a labdania!
Výdrž: výborná, silage stredná. Farba: najprv dusivá dymovo biela; na konci: ako perie hrkútajúcich hrdličiek.
Kontrastná ženskosť.