Bohea Bohème Mona di Orio

Větrový sečuánský pepř, bylinný heřmánek, oříškově nasládlé pupeny topolu, zakouřený černý čaj, prašný kosatec a zemité kadidlo oslazené včelím voskem. Neurazilo, ani nenadchlo. Výdrž přesáhla 5 hodin.

Začátek je tak trochu jako bylinková hojivá mast. Heřmánek, kardamom, čerstvá pryskyřice z jehličnatého stromu a konečně čaj, černý, dřevitý a kouřový. Kouřové dřevo má v sobě kožený podtón a krásně harmonizuje s kosatcem a lehce broskvovým nádechem. Krásná fáze a škoda, že tak nezůstane. Pro mě by tam ten jalovec = gin a bobkový list už nemusel být.
Výdrž je hodně dlouhá, ale na mně je vůně spíš tělová.

Černý čaj je tak silný, že má až zemité tóny. Je vlažný, s pár svěžími kapkami bergamotu a hlavně s parádním suchým, zakouřeným a lehce vetiverově drhnoucím dřevem, zjemněným nesladkým kosatcovým pudrem, které ve mně vyvolává značné nadšení. Čaj postupně houstne a teplá nasládlými pryskyřicemi (= nejlepší fáze), ze směsi kouřových dřev vystupuje tlumený lesní nádech jedlového balzámu a nahořklá hutnost dubového dřeva s až whiskovým akcentem, jako známe z Lutensovy Chene. Na závěr čaj okořeníme nesladkou skořicí, kardamomem a pikantním černým pepřem a dopřejeme si trochu vetiverové popelníkovosti a jalovcové jehličnatolesní svěžesti s bobkovým listem z Ambre Sultan. Vůbec je tu dost styčných bodů s Lutensem. A s Odinem.

Celkově hodnotím velmi kladně, vůně je zajímavá a neotřelá, má vývoj i projekci a je perfektně unisexová.

Na tuhle čajovku jsem byla zvědavá nejen kvůli složení, ale hlavně proto, že předloňský pokus spolupráce Jeroen Oude Sogtoena s Melanie Leroux na Myrrh Casati se u mě nesetkal s příliš velkým ohlasem. Pokud jste milovníky čaje, pak víte, že čaj Bohea (pojmenoval jej tak slavný švédský botanik Carl Linné, který si jeho rostlinky nechal přivézt do Švédska) patří mezi nejznámější oolong čaje. Pochází z pohoří Wuyi v Číně. Zdejší oblast je hojně porostlá stromy (zejména jehličnany), proto začali tento čaj udit stejně jako se udí slanina. Listy se však před tím nechaly pomalu ovadnout a potom se postupně sušily v místnostech, kde pod nimi hořel dýmavý oheň, čímž čaj získal svoji typickou vůni a chuť.

Samotná vůně však v sobě ukrývá hned směs několika čajů. Tím prvním je Earl Grey s typickou vůní trpkého a přírodního bergamotu (hurá!), okořeněný kardamomem a pepřem a minerálním nádechem. Tím dalším je heřmánkový čaj, zjemněný pudrovým kosatcem. Samotný čaj Oolong se objeví až po delším rozvonění. Tedy ono je to vlastně nejprve jen doutnající jehličí se senem, z něhož se až posléze začne konečně vynořovat zakouřený černý čaj. Vůni tohoto bych přirovnala ke zkvašené ořechovici s koženými podtóny a broskvovým slupkám (vonokvětka, která též často bývá jednou příměsí čaje Oolong), i když ty se jen mihnou.

Tím však ještě Bohea Bohème neřekla ani zdaleka svoje poslední slovo. Fredrik do ní totiž v základu přikápnul i trochu ginu, přihodil kousíček bobkového listu a celou tuhle čajovou směs znovu zahřál s pomocí včelího vosku a dřeva. Ano, tohle rozhodně není prvoplánová líbivá vůně, ale to ostatně nebyla žádná z Moniných kreací. Taky v ní nemám zamazanou koženou pánskou bundu jako v Tea for Two - oolong je přece jen o něco přívětivější čaj než Lapsang-Souchong. Tím nejpodstatnějším ovšem je, že je na ní poznat promyšlenost od začátku do konce. Vyloženě mě baví ji zkoumat, na čajovku výborně drží, a proto věřím, že z tohohle by už měla radost.