Zázračné vody Hermès

...

Kolekci otevřela v roce 2004 Eau des Merveilles, vytvořená tehdy ještě Ralphem Schwiegerem a Natalií Feisthauerovou. Ačkoliv složení slibuje pomeranč a citrón, osobně v úvodu cítím spíš neurčitou svěžest citrusové dužiny s trpkou citrusovou kůrou, okořeněnou růžovým pepřem, která se záhy začne ztrácet v balzamické ambrové směsi, tvořené převážně vanilkou a labdanem. Ambru po rozvonění doplní nasládlá jedlová pryskyřice s dřevitými tóny vetiveru a cedru, přičemž jako zjemňující ženský prvek, táhnoucí vůni směrem k unisexu, působí na pozadí jemná a překvapivě přirozená sametová fialka na vzdušném mechovém podkladu. Pokud jde o intenzitu, v první fázi jde celkem pěkně do prostoru, ovšem v té ambrově-dřevité už je spíše intimnější s dosahem pár centimetrů od kůže a do dvou hodin zmizí docela. Nicméně fakt, že právě tato vůně se dočkala od svého vydání nejvyššího počtu reedic v různých limitovaných sběratelských flakonech naznačuje, že je mezi zákazníky velmi oblíbená.

(https://static-secure.guim.co.uk)

...

Následující přírůstky už vznikly pod taktovkou Elleny. První byla o dva roky později Elixir des Merveilles. A tady už to začíná být pro mne o dost zajímavější. Podle mě je poznat, že Ellena pracoval s trochu kvalitnějšími ingrediencemi. Tady už je opravdu cítit opravdový pomeranč a nejen samotná dužina, ale po pár minutách i kůra, i když ta už zásluhou oflambovaného vanilkového cukru a lehce připáleného karamelu s čokoládovými odlesky působí kandovaně. V téhle úvodní fázi má společně se sladkým kořením náběh až ke gurmánce a vzdáleně připomíná Theoremu blahé paměti. V té další už se ovšem do hry vloží pačuli a z kandované pomerančové kůry je najednou pomerančový drops z Liberté. Jenže ani v této podobě nevydrží dlouho, jelikož se po delším rozvonění přece jen projeví příbuzenství s Eau de Merveilles a doznívající gurmánský pomeranč, nyní přelitý tenkou vrstvou smetanové tonky musí ustoupit do pozadí před balsamickou ambrou, nasládlou jedlovou pryskyřicí, teplým kadidlem a pikantním cedrem. Ve srovnání se svou předchůdkyní jde ale trochu víc do prostoru a na kůži vydrží dvakrát tak dlouho.

(http://pmcdn.priceminister.com)

...

To šest let stará Eau Claire des Merveilles šla zase trochu jinou cestou. Sice se vrátila k obecné citrusové svěžesti Eau des Merveilles, ale přibrala k ní nazelenalé jasmínové výhonky a především nádherné lehoučké perlivé aldehydy, jaké najdeme např. v PG20 - L'Eau Guerriere. Ty působí jako čerstvý vánek s ranní rosou, osvěžující mechový palouček, na němž leží i pár cedrových pilin a který zároveň zlehka prohřívá slaboučký ambrový sluneční paprsek. Intenzitou a výdrží je však bohužel srovnatelná s Eau des Merveilles. Přesto je mně osobně jako letní svěženka o něco bližší. Nicméně prodejní čísla ji u Hermese asi nakloněná nebyla, a proto ji už dnes v jejich nabídce v rámci této kolekce nenadjete.

(https://www.parfumcenter.nl)

....

To L´Ambre des Merveilles, poslední z kolekce, se už citrusům vyhnula úplně. Od Eau de Merveilles si ale v úvodu vypůjčila obláček najemno namletého pepře s jehličnatým cedrem a po rozvonění především ambru, tvořenou labdanem s podtóny surového kakaa a vanilkou. Z Elixiru si zase vzala krotké pačuli a kapku karamelu, i když ten její není ani v nejmenším připálený, ale naopak je krásně hladký. Výsledkem tak je zlatavě pryskyřičnatá ambrovka se sladkým kořením a dřevem, která ale ani v nejmenším nepůsobí přeslazeně jako řada ambrovanilek a příjemně zahřívá. Jen je škoda, že Eau des Merveilles následuje i vývojem intenzity (tj. do prostoru jde jen v první polovině v té druhé už je stejně intimní) a výdrží.

...

S výjimkou Eau de Merveilles, i když i ta je povedená, bych unosila všechny ostatní. Ale pokud bych měla volit jen jednu, potom je můj absolutní vítěz určitě Elixir des Merveilles, protože ji považuju ze všech čtyř za nejpropracovanější a připomíná mi dvě mé oblíbené bývalé vůně, takže místo na poličce udělám nejspíš jí. A jaké jsou vaše zkušenosti se zázračnými vodami Hermes? Máte mezi nimi také nějakého favorita?