...
A kdo další? Serge totiž není ani zdaleka jedinou žijící parfémovou legendou v této branži. Jeho neméně slavným kolegou a současníkem, jemuž bych se dnes chtěla věnovat a s jehož flakony jste se určitě alespoň jednou v životě setkali, je Pierre Dinand. Za svou více než padesátiletou kariéru se může pochlubit více než 500 návrhů nejrůznějších flakonů. Tohoto syna francouzského inženýra to vždycky táhlo k umění, jehož studiu se začal věnovat už počátkem 50. let minulého století. No bohužel měl tu smůlu, že to bylo v době tzv. války v Indočíně, kdy se Francie ještě nehodlala vzdát svých koloniálních držav v této oblasti, a tak Pierre odveden a měl bojovat v tamějších rýžových polích. Nakonec měl ale štěstí, protože narazil na staršího velícího důstojníka, který měl pro jeho uměleckou vášeň pochopení a dovolil mu navštěvovat kurzy na Královské škole umění v Kambodži. Krátce poté byl přeložen ke skupině archeologů v Angkor Vat. Přes rok tak mohl studovat zdejší chrámové komplexy a sochy.
...
...
Po návratu do Francie si Pierre našel místo v automobilovém průmyslu a nechal se najmout jako testovací jezdec. Jenže tu byl takový menší problém. Pierre jaksi neměl potřebné řidičské oprávnění
, takže jakmile se to jeho šéf dozvěděl, na hodinu ho vyrazil. Musel si tak urychleně najít něco jiného. Zaměstnala ho jistá chemická společnost, která se zrovna chystala uvést na trh nový výrobek. Jenže měl příšerný obal, a tak se Pierre rozhodl jej předělat a odvážil se svůj návrh předložit svému novému šéfovi. Ten byl pochopitelně nadšen, okamžitě jej povýšil na výkonného šéfa reklamního oddělení a ztrojnásobil mu plat. Za nějaký čas jej zrekrutovala jiná reklamní agentura.
(http://www.perfumemaster.org)
...
Tady konečně nastal zlom, neboť jedním z jejich zákazníků byl i firma Rochas. Marcel Rochas tehdy na přelomu roku 1958 a 1959 hledal originální design flakonu pro svou novou vůni, věnovanou jeho ženě Hélène. A jelikož věděl o Pierrově předchozím studiu architektury, oslovil jej, zda by neměl nějaký nápad. Pierre tak mohl strávit nějaký čas v její společnosti a nechal se inspirovat její soukromou sbírkou antických parfémových flakonů, které měla doma. A jak s odstupem let přiznal, tehdy se do ní i tak trochu zamiloval, jelikož Hélène Rochas byla skutečně krásnou dámou. Zda to ale bylo oboustranné, o tom už galantně mlčí
.Každopádně svůj pracovní úkol nakonec splnil dokonale a na trh tak mohla vstoupit dnes už legendární Madame Rochas. Bylo to vůbec poprvé, kdy uzávěr flakonu nebyl vyroben ze skla, ale z kombinace plastu a kovu.
...
Potom už to šlo ráz na ráz, Rochas si ho najal natrvalo a návrh flakonů a vůně samotné se staly jeho životní profesí, provázenou jeho neustálou snahou o nové průkopnické postupy. V roce 1964 byl představen Yves Saint Laurentovi. Z téhle spolupráce pak vzešla např. Rive Gauche (1971) jako první flakon, vyrobený kompetně jen z hliníku. postupně se přidaly značky jako Givenchy, Balenciaga, Caron, Dior a další. Taková Calandre (1969) pro značku Paco Rabanne byla první vůní, vyrobenou z galvanicky pokovovaného plastu, Azzaro pour Homme (1978) byla pro změnu první vůní, jejíž flakon byl vyroben z tzv. pivního skla. Sklo flakonu Eau Dynamisante od Clarins (1987) bylo zase první, které bylo barvené hloubkově s pomocí solí a těžkých kovů, zatímco v současnosti je lakováno zvrchu. Za zmínku rozhodně stojí i flakon první dámské vůně od Armaniho z roku 1982, inspirovaný stylem Art Deco. Pierre Dinand jej navrhl vyřezat z jediného čistého bloku čirého skla a ozdobit vertikálními černými linkami. Dnes už se vůně bohužel nevyrábí, nicméně v roce 2012 se dočkala limitované reedice v počtu 100 kusů včetně flakonu opět pod taktovkou Pierre Dinanda, který na něm tentokrát mohl spolupracovat s mistry skláři ze Saint Louis a vytvořit jej tentokrát z čistého křišťálu. A je to on, komu vděčíme za flakon vintage Magie Noire. No není to nádhera?
...
Obsession (1985) byla pro změnu první vůní, jejíž flakon byl kompletně vytvořen z tzv. Surlynu. Tahle pryskyřice, vyvinutá firmou Dupont, je vyrobená z ethylene-acid kopolymerů, v níž jsou kyselinové skupiny částečně neutralizovány ionty zinku nebo sodíku, čímž nabízí dokonalou transparentnost jako sklo, na rozdíl od něj je však daleko snáze tvarovatelný do složitých tvarů a především nákladově úspornější pro dekorativní efekty. Záležitost s Obsession dnes Pierre úsměvně popisuje, jak mu tehdy jemu zcela neznámý americký návrhář nabídl polovinu akcií své firmy a on odmítl a nechal si zaplatit běžnou částku. Za rok už pak všichni znali nejen Obsession, ale i Calvina Kleina. Tehdy mu prý došlo, že je důležité vyznat se nejen v navrhování parfémových flakonů. O pár let později později jej pak Calvin oslovil znovu, aby navrhnul flakon pro Eternity (1988), která měla být tehdy svatební vůní pro jeho tehdejší ženu Kelly. Pierre se tehdy pro vyjádření věčné lásky, rozhodl vytvořit rozprašovač ve tvaru kříže. Kelly a Calvinovi však bohužel tolik štěstí nepřinesla, protože se v roce 2006 rozvedli. Nicméně i Eternity dodnes patří k nejprodávanějším vůním CK.
Pierrova práce během jeho dlouhé kariéry však nešla vždy zcela hladce. Při návrhu slavné Eau Sauvage (1966) třeba zjistil, že je mnohem složitější vytvořit krabičku, inspirovanou nalakovaným dřevěnými panely Roll-Royce, než samotný flakon. Pro dosažení kýženého efektu bylo potřeba namíchat 7 různých odstínů hnědé, než mohl René Bourdonovi, tehdejšímu manažerovi Christiana Diora a otci dnes již také slavného parfuméra Pierra Bourdona. Bylo to tak prý poprvé a naposled, kdy si až po potvrzení objednávky musel říct pro realizaci projektu o peníze navíc :) . Největším oříškem jeho celé kariéry se ovšem ukázala být Fendi (1985). Jeho práci totiž posuzoval nejen Karl Lagerfeld, ale i všech pět sester Fendi. Pokaždé se někomu z nich něco nelíbilo, a tak jim musel během dvou let předložit více než 200 různých verzí flakonu, než byli konečně všichni spokojení
.
...
...
Vraťme se teď ovšem ke spolupráci s Yves Saint Laurentem, jelikož z ní kromě již zmiňované Rive Gauche vzešel jeden z nejslavnějších flakonů jeho kariéry. Pan Dinand dodnes vzpomíná, jak mu tehdy přišel Telex z Marakeše, aby za ním přiletěl a když dorazil, oznámil mu, že má v úmyslu nechat vytvořit vůni, inspirovanou Východem. Pierre se ho zeptal, co pro něj znamená Východ, načež Yves nejprve zcela prostě odvětil: "Ohňostroj." Až po chvilce pokračoval: "Jestli nevíte, co tím myslím, zavřete oči a tlačte si na ně prsty, dokud vám to nezačne být nepříjemné a pak to hned uvidíte." Pierre to samozřejmě zkusil, a tak vznikly barvy krabičky legendárního Opia a následně i design flakonu čistého parfému, která má připomínat japonskou inró - malou ozdobnou skříňku na osobní věci jako koření, bylinky nebo i opium, složenou z několika krabiček buď ze slonoviny nebo z lakovaného dřeva a spojených šňůrou. Zároveň to byl první flakon, vytvořený z tzv. nylonového plastu.
...
...
Samozřejmě ne všechny jeho návrhy flakonů se dočkaly realizace. Tři roky např. spolupracoval se světoznámým katalánským malířem Salvadorem Dalí na designu jedné vůně pro značku Shulton, známou především pro Old Spice. Dinand se během této doby několikrát sešel s mistrem a jeho ženou Gaiou v New Yorku a ve Španělsku. Dali ale bohužel absolutně neměl představu, co všechno je nebo už není možno ze skla reálně vytvořit. Nicméně Pierre dodnes na všechna setkání s tímto excentrickým párem rád vzpomíná, ať už to byla večera s prezidentem Shultonu a jeho ženou, kdy si Gaia Dali, tehdy už skoro osmdesátiletá dáma hrála s jeho nohou pod stolem a laškovně mu přitom říkala: "Navštivte mě v mém pokoji, mladý muži." nebo společný oběd v jedné velké francouzské restauraci v New Yorku s Dianou Vreeland a zástupci Shultonu, kdy si Salvador objednal nejdražší víno, napil se, chvilku se upřeně díval na sklenku, pak se podíval nahoru a řekl: "Víno je báječné, ale ten strop, jeho barva je příšerná." Načež požádal o nůžky a ustřihl si kus svojí kravaty, podávaje jí manažerovi restaurace se slovy, že tenhle odstín červené na ní bude na strop perfektní. No a druhého dne se stalo.
...
V současnosti už Atelier Dinand a jeho zakladatel pracují odděleně. Nicméně Pierre Dinand je stále aktivním designérem i ve svých 85 letech a to nejen v oblasti mainstreamu, ale i niche. Možná vás bude zajímat, že limitovaná edice flakonu Műre et Musc od L´Artisan Parfumeur, vydaná v roce 2008 u příležitosti jejího 30. výročí, je taktéž jeho dílem. Rovněž návrhy flakonů pro značky Neela Vermeire, Pozzo di Borgo nebo flakony australské značky Map of the Heart ve tvaru lidského srdce pochází z jeho pera. V jednom rozhovoru si sice smutně povzdechl, že nějaká velká kreativita už není zásluhou průzkumů všemocných marketingových guru, kteří bohužel už dávno pronikli i do parfémového světa a nechají se jimi ovládat, příliš žádaná, nicméně i tak se zdá, že tenhle geniální pán má i ve svém pokročilém věku parfémovému světu stále co nabídnout.
....
....
Titulní foto:
...
Zdroje:
http://www.fragrantica.com/news/Pierre-Dinand-A-Living-Legend-4296.html
http://www.nstperfume.com/2005/10/06/the-art-of-the-bottle-an-interview-with-pierre-dinand/
Velmi zajímavé počtení. Díky za ně.
Je to pravda - krásnej flakon je půl potěšení! Já dávám přednost klasice, nějaký ovoce, natož tělesný části mě moc neberou... ani roztodivný materiály a vůbec přílišná moderna. Taky oceňuju, když se značka drží jednoho stylu... čestnou výjimku přiznávám jen starým Guerlainům :-) A samozřejmě, inovaci Jade Jagger, ta je naprosto dokonalá!
Hezký čtení, Vendulko!
cinkja: Ano, to Pierre Dinand v tom rozhovoru taky říkal, že se vždycky při své práci snaží pokud možno spolupracovat s parfumérem té konkrétní vůně, aby obal co nejvíc odpovídal obsahu :) , i když teď už to prý není tak provázané jako v dobách, kdy měl příležitost pracovat s velikány jako Edmond Roudnitska nebo Guy Robert.
Tak v textu úvodního odstavce jsem se našla a s přiznáním nemám sebemenší problém. Design flakónů je při pořizování nové vůně mnohdy ten prvotní podnět, který vyvolá můj zájem.
Se jménem Serge Mansau jsem se seznámila nedávno a s potěšením zjistila, že je tvůrcem několika flakónů, které jsou ozdobou mé poličky. A Pierre Dinand má na ní také své zastoupení v podobě snad těch nejkrásnějších. A navíc tady bezvýhradně platí, že krása obalu jde ruku v ruce s obsahem.
Jinak mě vždy fascinovaly svou křehkou krásou flakóny Lalique.