(http://media.ausliebezumduft.de a http://www.artisanparfumeur.com)
...
Dámy Sidonie Lancesseur a Karine Vinchon-Spehner mě v tomhle případě už nezklamaly. Tradiční masivní flakon s uzávěrem ve tvaru stříbrné kapky, tentokrát zdobený motivy Art-déco v podobě stříbrných lan, v sobě tentokrát vážně ukrývá pořádnou kosatcovku, o níž můžu s radostí říct, že se může hrdě postavit vedle Iris Ganache, i když taky ne úplně hned. Úvodním natrpkle svěží bergamotem, fialkou a cedrem se přece jen ještě připomene původní verze Ombre Mercure, respektive Opus III. Během několika minut však fialka s bergamotem mizí a přichází moment překvapení. Po nehezkém zeleném indolickém jasmínu nezůstalo ani památky a místo něj konečně přichází TEN kosatec.
...
Chybí mu sice skořice a ta neuvěřitelně delikátní pralinka Thierryho Wassera ze směsi bílé a mléčné čokolády, jejíž gurmánskost zde suplementuje pouze vanilka s benzoinem, takže o vyložené podobě se hovořit nedá, nicméně společně s sametově prašnými tóny pačuli s příjemně pikantním cedrem a špetkou ambry vytváří více než uspokojivý dojem plnotučného kosatce, jaký jsem doposud měla jen z Iris Ganache, případně z loňské limitky Sable Or z kolekce Armani Privé. Tady ale žádné koření, žádné kadidlo, žádná fialka, prostě jen poctivý a elegantní máslový kosatec.
...
Podobně jako Iris Ganache vytváří kolem nositelky krásný vonný obláček a drží několik hodin. Co zbývá dodat závěrem? Jsem si jistá, že komu se líbila už původní Ombre Mercure, bude z verze Extrême nejspíš ještě víc nadšený. A kdo touží alespoň po částečné náplasti za Thierryho lahodný kosatec, tomu rovněž doporučuji zaměřit pozornost na tuto vůni. Budu zvědavá, na kolik se v dojmu shodneme. Kdo nechce utrácet za pořízení vzorku, jelikož vůně oplývá nejen kvalitním zpracováním, ale podobně jako Guerlain i exkluzivní cenou, měla by být k vyzkoušení v salónu L´Eclat v Bílkově ulici v Praze.
...
...
Titulní obrázek:
Iris Ganache schovávám neotevřenou nejméně do doby, než ji Guerlain vyzvedne z propadliště dějin, opráší a pokud možno neublíží její památce.
A nebo než najdu něco podobného. Opus III ani Ombre Mercure mě nepřesvědčily, tak že by do třetice?
Děkuji za článek, přesně se strefil do období, v němž nostalgicky vzpomínám na Iris Ganache, takže vítám každou inspiraci!