Vraťme se však o 2 měsíce zpátky, kdy textař MIchel Vaucaire a skladatel Charles Dumont vchází do domu na Boulevard Lannes 67, aby již tehdy vážně nemocné Edith Piaf představili svou nejnovější skladbu. Tušíte správně: "Non, je ne regrette rien". Slavné zpěvačce je sice v té době teprve necelých 45 let, ovšem má za sebou pěkně bouřlivý život, doprovázený především závislostí na alkoholu a lécích, což se notně podepsalo na jejím zdraví.
Jakmile ale začne Michel hrát a Edith slyší slova textu, kdy je kladen důraz na neustále se opakující "non", jakoby zázrakem se jí vlije znovu krev do žil a chudák jí to musí zopakovat více než 20krát. Ještě ten den se rozběhnou přípravy a o pouhý měsíc později madam Piaf nahrává píseň ve studiu Pathé-Marconi s orchestrem, aby tak všechny připravila na svůj poslední velký návrat a vybrala si k tomu právě Olympii. A návrat to byl vskutku vydařený. Edith zde byla přijata 15 minut trvajícím aplausem a co teprve, když došlo na samotný šanson .
O 62 let později přichází Gérald Ghislain a jeho marketingové oddělení z Histoires de Parfums, kteří mají v oblibě vzdávat poctu velkým osobnostem francouzské historie. Jenže je tu problém! U Balmaina, jehož černé šaty měla Edith ten večer na sobě, byli o pět let rychlejší a u příležitosti prezentace filmu Edith Piaf jí vzdali hold vůní La Môme, pro mě poněkud bolehlavou růží (obdivovatelky prominou). Co teď?
Nezbývá tedy, než to zkusit se samotnou Olympií, kam Edithin comeback pak během let znovu přitáhl řadu dalších velkých umělců jako Beatles, Rolling Stones či Davida Bowieho, a s vlastní interpretací takového večera, možná i toho šansonu: Hostům je před začátkem ve foyer kromě nepostradatelného alkoholu nabídnuta i čerstvá citronáda. Poté jsou uvedeni do sálu, kde se ve vzduchu mísí vůně rtěnky, pudru a tabákového kouře, a usedají na nově červeným semišem potažená sedadla, přičemž pár dam má pro rozptýlení schovaný v kabelce kornout s lékořicovými pendreky. Takže koncert může začít.
Teď poněkud přímočařeji: Olympia Music Hall je vskutku povedená variace na moderní chypre. Úvodní kombinace jiskřivých citrusů, pepře a lehkosti vodních květů osvěžuje a zároveň nepůsobí nudně. Odtud vůně plynule přechází k temnějším tónům, zastoupeným nahořklým šafránem, semišem, kadidlem a tolik nezbytnou kombinaci růže s pačuli, ozvláštněnou příjemnou lékořicí a špetičkou tmavé čokolády. Aby však vůně nepřišla o svou lehkost docela, uzavírá ji hrst bílého pižma.
(https://guerengoeroe.files.wordpress.com)
Pokud jste měli již příležitost se s vůněmi Histoires de Parfums setkat, vězte, že i na Olympia Music Hall je poznat důkladné zpracování včetně velmi dobré výdrže a intenzity. Pojetím je možná někde na půli cesty mezi 1969 Parfums de Revolte mínus ta (příznivkyně prominou) otravná broskev a Rosam z Édition Rare mínus oud. Nebo pokud zabrousím i do jiných značek, je-li vám blízká práce Arabian Oud jako Legend Women či Khaleejah (opět bez ovoce a oudu), pak určitě vyzkoušejte.
Internetové zdroje:
http://www.histoiresdeparfums.com
http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1203/Olympia
http://www.sueddeutsche.de/kultur/edith-piaf-ein-lied-fuer-ein-ganzes-leben-1.1044779-2
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89dith_Piaf
Titulní obrázek:
Jo, vůně s příběhy! :-)
Nádherná recenzia, prečítala som ju jedným dychom. Edith žila život na plný plyn a v jej šansónoch bol zosobnený celý jej život s vrcholmi aj pádmi. Spievala celou dušou a tým ľudí fascinovala, bola milovaná aj zatracovaná. Dúfam, že Olympia Music Hall bude aj po 62 rokoch opäť jej úspešným návratom, rada ju vyskúšam.
Jitulech: Řeším stejný problém. Tohle by se mi myslím mohlo hodně líbit, ale na Parfums zatím nenabízejí vzorek:/ Ale třeba brzo bude.
Překrásná recenze....Edith miluji....moderní chypre miluji...vůně to bude bezpochyby velmi zajímavá a chtěla bych ji určitě vyzkoušetvyzkoušet. Je vůbec nějaká možnost pro obyčejného smrtelníka z maloměsta? ;-)
Miru: Edith Piaf mám taky ráda už od puberty. A právě jakmile se mi vůně dostala pod nos, okamžitě mi to tam naskočilo a bylo mi jasné, co se těm kreativcům muselo honit hlavou, protože Olympia Music Hall, to je pro mě odjakživa v první řadě především Edith Piaf. No a zase rozšířený tužebník, že jo :) .
batbucha: Barb, pozor, moderní chyprovka, ale když to tam poznám já, tak to už je co říct :)) . Ta lékořice je fakt v pohodě, jenom to zlehka podbarvuje a dělá vůni zajímavou. No tak on jí to vlastně doporučil její objevitel Louis Leplée, že jo, aby nosila na vystoupení černé šaty a Balmain šil v té době přesně tím jednoduchým, ale elegantním style.
rakuli: Tyhle dvě vůně od AO se mi taky líbí asi nejvíc ještě spolu s jednou další (vlastně obecně mám značku AO moc ráda) a byly mezi prvními, na které jsem si vzpomněla hned, jak jsem Olympii prvně zkusila.
Jak tak odkazuješ na ty dvě vůně od Arabian Oud, tak mě ta Olympia láká čím dál víc, obě jsou mé oblíbené...a celkem nedostupné.
ááá... chyprovka... to mě láká! Teda až na tu lékořici - to mě naopak děsí :-)
Tak Edith nosila Balmaina, jo? Co se tady člověk všechno nedozví :-)
...po přečtení Tvé recenze, mě napadají dvě slova - horko a chlad...
Četla jsem Edithin životopis, její šansony miluji. Ta vůně, pokud není vyloženě krásná, tak zajímavá musí být určitě...